Z deníku neznámého vojáka:

Píše se datum 23. 12. 1914 a v okolí belgického města Ypres se v zákopech krčíme společně s několika vojáky, kteří by raději slavili Vánoce se svými rodinami, než aby zde mrzli. Neustálá vánice a sníh nepřidá na morálce nikomu, ale aspoň dostáváme víno, které se dá svařit a zahřeje tak leckoho.

Když zalezeme, abychom se schovali, tak máme na ubikacích krysy. Jsou jich snad tisíce. Posledně jsem se vzbudil a pod svou dekou jsem jich napočítal osm. Okamžitě jsem je začal zabíjet -⁠ za každou zabitou krysu totiž dostáváme cigarety. Navíc musím říct, že hygiena v zákopech je bídná, skoro všichni tu máme vši. Ty bestie se vám usídlí ve vlasech, vousech, ba dokonce jsem viděl vojáka, kterému rejdily i v jeho hustém obočí.

Jeden voják z vedlejší jednotky se o tom rozhodl napsat domů své ženě, která je kadeřnice. Poslala mu na to mandlový gel, který prý má odpuzovat vši. Bohužel to s tím gelem přehnal a ta vůně v noci přilákala krysy, které mu ukousaly uši. Bylo to hrozné i vtipné zároveň.

Jediným spojením s domovem jsou dopisy, které si píšeme se svými nejdražšími a fotografie, na něž se vojáci se slzou v oku podívají, než jsou nuceni jít do boje. V zemi nikoho pak nastávají jatka, když běžím proti německým kulometům a modlím se, aby mne nějaká střela nezasáhla.

Před týdnem šlo proti německým zákopům šest set vojáků a vrátila se jich sotva stovka. Když to dostane někdo vedle vás, je to sice smutné, ale zároveň děkujete Bohu, že jste to nebyl vy. A k tomu se všichni krčí v dírách po dělostřelecké palbě, které jsou plné mrtvol a krys.

Onehdy jsem zůstal v jedné díře zalezlý při nočním průzkumu. Spatřil mě ale německý voják, rozběhl se ke mně a chtěl mi zapíchnout bajonet do hrudi. Když už byl téměř u mne, zasáhl jsem jej střelou ze své zbraně. Umíral mi v náručí. Bože, nemohlo mu být víc než osmnáct let. Dal jsem mu alespoň napít trochu vody ze své čutory. Jeho poslední slova byla Danke. Pak umřel. Pořád vidím jeho obličej před sebou.

Snad se nebude střílet na Vánoce a dopřejí nám trochu toho klidu a míru alespoň o svátcích…