Skupiny

Dulce et decorum est pro patria mori.

Je sladké a správné zemřít pro svou vlast.

Quintus Horatius Flaccus

Ve hře se vyskytuje větší množství skupin a podskupin.

9e compagnie, 32e régiment d’infanterie, 18e division d’infanterie, 9e corps d’armée, 2e armée

(devátá rota třicátého druhého pluku pěchoty osmnácté divize devátého sboru druhé armády)

Francouzi Němcům ještě nezapomněli porážku z roku 1871, kdy přišli o Alsasko a Lotrinsko. Francie je s to povolat a vyzbrojit miliony vojáků, aby zastavila agresi Centrálních mocností a vzala si co je její. Francouzská armáda za tu dobu ale válčila jen v koloniálních válkách a její generální štáb se zhlíží ve válkách minulého století, což je také vidět na modročervených uniformách jejích vojáků.

Na bedrech francouzských vojáků už od začátku války ležel ten nejtěžší úkol – vždyť země, kde probíhají nejtvrdší boje, je jejich domovina. Jsou to francouzská města, která hoří. A francouzská pole, která rudnou krví padlých.

Francouzští vojáci jsou všichni veteráni. Většina z nich je na frontě již od začátku války. Každý z nich už ztratil na bojišti přítele, bratra či otce. A každý z nich už prolil krev nepřítele. Jejich příběh je příběhem cti a odvahy, navzdory všem překážkám.

Rota Nazdar

Oficiálně francouzsky 1ère compagnie, bataillon C du 2e Régiment de Marche du 1er Étranger; 1. rota praporu “C” 2. pochodového pluku 1. pěšího pluku Cizinecké legie. Později součást Marocké divize. 300 českých dobrovolníků, převážně členů Sokola, odvedených 22. července 1914, vycvičených v Bayonne a složivších přísahu 12. října 1914. V jednotce vládla bratrská atmosféra, oslovení “bratře” a sokolský pozdrav “Na zdar!” byl normou. Kvůli nedostatku důstojníků byl téměř celý důstojnický sbor složen z Francouzů.

Je to sotva týden, co devátá rota dostala posily. Přímo ze cvičiště dorazila skupina rekrutů, ještě zelená za ušima. Vzhledem k tomu, že přišli nahradit zkušené veterány a padlé kamarády, nedostalo se jim příliš vřelého přijetí. Ale co těmto Čechoslovákům chybí na zkušenostech, to nahrazují nadšením. Jsou připraveni všem ukázat, že se nezaleknou žádné překážky a prokáží se jako profesionální vojáci, stejně jako jejich francouzští spolubojovníci.

4th Battalion, Worcestershire Regiment, 5th Brigade, 2nd Division, BEF

(čtvrtý prapor Worcestershireského pluku páté brigády druhé divize britských expedičních sil)

Britská armáda vstoupila na bojiště 1. světové války jako jediná plně profesionální armáda. Ačkoliv byla nejmenší ze všech armád států vstupujících do války, nahrazovala kvantitu kvalitou. Ať už výcviku, výzbroje, výstroje, množstvím zkušeností a vysokou morálkou. Až do ledna 1916 se jí dařilo své řady doplňovat pouze z dobrovolníků.

Všichni přítomní britové jsou dobrovolníci. Vyslyšeli volání spojenců o pomoc a přišli jim pomoci vypráskat nepřátele ze země. Britští vojáci jsou idealisté, odhodlaní znovu dokázat moc Britského impéria. Mnozí z nich jsou potomci významných šlechtických rodů, kteří pokračují v rodinné tradici a od malička se připravují na kariéru v armádě.

Špinavá realita zákopů je pro ně často nepříjemným překvapením. A je jen na nich zda je hrůzy války rozdrtí, či zocelí.

Irští dobrovolníci

Irsko se před válkou zmítá v nepokojích, kdy jsou časté rozbroje mezi protestanty a katolíky, stejně tak jako mezi unionisty a nacionalisty. Ačkoliv irská společnost ze začátku podporuje britské válečné úsilí, Irové Impériu nezapomněli staré křivdy a viní ho za současnou chudobu. Německé císařství se samozřejmě snaží tyto tendence podporovat. Přesto se Velké války účastní 200 000 Irů v britských uniformách.

Jestli někdo může být protikladem uhlazených britských vojáků, jsou to irští dobrovolníci. Tvrdí, houževnatí a pragmatičtí Irové se do armády přihlásili společně. Ještě před válkou pracovali jako horníci, díky čemuž nyní slouží jako sapéři.

Do armády vstoupili jako soudržná parta, ale válka jejich přátelství podrobí těžké zkoušce. Jak obstojí, když půjde do tuhého a na světlo vyplují staré křivdy?

Polní nemocnice

1. světová válka představovala ve své krvavosti enormní zátěž na zdravotnickou péči. Do té doby nevídaný frontový ráz bojů znamenal, že první pomoc bylo nutno poskytovat v bezprostřední blízkosti bojiště. Mnohdy se tak stávalo, že i zdravotnický personál byl ohrožen na životě nepřátelskou palbou. Břímě starání se o raněné nesli hlavně doktoři a sestry. 28 sester bylo vyznamenáno French Croix de Guerre a 69 British Royal Red Cross.

Dle pokynu štábního velení byla v blízkosti fronty před několika měsíci zřízena polní nemocnice. A už od prvního dne se musel personál potýkat s nedostatkem zdravotnického materiálu a nepřetržitým přívalem zraněných a umírajících vojáků. Na doktorech a zdravotních sestrách tak leží těžké břímě určovat, koho zachránit a koho nechat zemřít. Jejich příběh je příběhem hrdinů. Těch, kteří bojují za lidské životy proti neviditelnému nepříteli. Ačkoliv nikdy nepoběží se zbraní vstříc nepřátelským zákopům, jejich boj se v krutosti neliší nijak neliší od hrůz, jež zažívají běžní vojáci.

Místní

Velká válka stála život sedm milionů civilistů, z čehož dva a čtvrt milionu úmrtí bylo způsobeno přímo bojovou činností a zbytek padl za oběť hladomoru a nemocem. Do válečného úsilí se musel zapojit každý, mnohdy bez ohledu na pohlaví, náboženství, společenskou třídu a třeba i věk. Nebyl snad nikdo z obyvatelstva válčících (a nezřídka i ne přímo válčících) států, kdo by nepociťoval nedostatek, který válka způsobovala. Množství mobilizovaných zdrojů, hlavně těch lidských, bylo hnacím motorem změny společnosti se smýšlením 19. století na společnost, kterou známe z pozdějších dekád 20. století.

Válka zasahuje všechny, nejen vojáky na frontě. Válkou trpí i civilní obyvatelstvo. Místo jejich polí zemi protínají zákopy, místo jejich domů jsou nyní ubikace vojáků a jejich kostely se změnily v ruiny. Pro některé je to mnohem krutější, když jsou to jejich bratři, otcové a synové, kdo umírá na bitevním poli. A pak jsou tu ti, přes jejich domovy se válka přehnala a oni skončili na špatné straně fronty. Odříznutí od svých blízkých, obklopeni nepřáteli a zapomenuti.

Příběhy obyčejných lidí uvězněných ve víru války mají málokdy šťastné konce. Hlad, nemoc či zbloudilý dělostřelecký granát je píší krvavým písmem, nemilosrdně zahlazují všechny jejich tužby, přátelství a naděje zmarem. Ale i tak někteří lidé dokáží uprostřed zkázy najít to, co činí člověka člověkem, a pomoci bližním. Nebo alespoň zemřít při pokusu.