Hra

Dědictví Bouře je postapokalyptický larp odehrávající se zhruba okolo roku 2047 někde ve středních Čechách. Jedná se o akční obsahový larp s prvky horroru a survivalu. Hráči se zde dostanou do kůže členů vojenské jednotky na důležité misi. Hluboko uvnitř neznámého území na okraji válečné zóny se rozehrají jejich příběhy o přátelství, věrnosti a sebeobětování. Pokud tedy přežijí.

Skrz zablácená skla plynové masky je pozoruji. Pokřivené postavy přelézají trosky domu a ty nejrychlejší se s nelidským kvílením zamotávají do zátarasů z ostnatého drátu. Voják vedle mě se na mě dívá. Uvnitř jeho masky je únava a strach. Hlavně strach. Kontroluji pušku, to bláto je všude. Poslední tři náboje. Nadechnu se, jde to ztěžka. Vykloním se, zamířím a v hlavě mám jednu jedinou myšlenku:
Dnes ne. Dnes ještě Prahu nedáme.

Hra je pro 25 hráčů (9 žen a 16 mužů). Postavy budou předpřipravené, kostým si hráči přivezou vlastní (s výjimkou airsoftových zbraní, rekvizit a několika doplňků). Doba hry je od pátečního večera do sobotní noci s přestávkou na spánek. Hra bude fyzicky náročná, očekávejte každý den pohyb s nákladem na vzdálenost kolem 10km. Druhý i třetí běh proběhne v listopadu 2018.

Praktické

Místo

Hra se bude konat v prostoru bývalé raketové základny Bratronice (kde se koná např. Junktown).

Harmonogram

Hra začíná v pátek odpoledne po krátkých workshopech a končí v sobotu v noci. Pak bude následovat afterparty. Volno bude teda třeba si vzít pouze na páteční odpoledne.
Součástí hry je přesun na cílovou pozici, který zabere zhruba polovinu herního času. Hráči si nesou vše vyjma věcí na spaní.

Ubytování

Spát se bude v zastřešených nevytápěných prostorech. V sobotu zhruba od 02:00 do 9:00 bude čas vyhrazený na spánek.

Jídlo

Jídlo dodají organizátoři. Půjde o směsici zásob, co by dostali vojáci (MRE, konzervy a snadno uchovatelné potraviny) a teplého jídla, které půjde získat na některých lokacích. Bude možné dohodnout si vegetariánskou variantu.

Přišli jsme pozdě. Zákop byl prázdný, ale podle stop na zemi bylo jasně vidět, že se obránci nevzdali bez boje. Kde jsou ale těla? Pozici jsme rychle prohledali. Munici a léky jsme tu nemohli nechat nepříteli. Pořád žádná těla. Až jeden z vojáků přišel úplně bledý a jen ukazoval někam za sebe. Ke stromu. Stál tam zbytek oddílu a mlčky pozoroval ten makabrózní výjev.

Kde kurva vzali tolik drátu?

Pryč, musíme pryč. Tohle je nepřítel nad naše možnosti.

Postavy

Seděli jsme už ve vrtulníku. Připravení. Pilot prováděl předletovou kontrolu. A přišla ta část, kterou fakt nenávidím. Prej “technici”. Hovno, povídám. Tentokrát přišli dva, muž a ženská. Oba v kabátech. Na ní bych to nepoznala, ale ten chlap, ten byl divnej. Amulety, divný tetování. On šel dopředu, ke špičce stroje a něco tam… měnil. Ta ženská tam snad byla jen do počtu a tak čuměla k nám dovnitř. Já koza jsem se jí podívala do očí. A tam fakt nebylo nic příčetnýho. Jakože vůbec nic. Proč takový pošuky vůbec máme v armádě?

Jak číst medailonky

Na této stránce naleznete medailonky postav. Stávají se ze jména, něčeho, co by mohli říct, krátkého popisu jejich historie a herního obsahu jejich role. Údaje uvedené v závorce se týkají jejich funkce na výpravě. V krátkosti vám shrneme, co se v nich můžete dočíst:
Hodnosti – Vojenská hierarchie Pražské říše je v pořadí Hejtman > Rotmistr > Rotmistr-čekatel > Voják > Všichni ostatní. Hodnost adjutantky je trochu specifická, hierarchicky se nachází mezi rotmistrem-čekatelem a vojáky, ovšem velmi často je zaštítěna autoritou svého nadřízeného. Jsou samozřejmě i vyšší hodnosti, ale to bude obsahem až pozdějších dokumentů.
Stráž a Lvi – Pražská armáda je rozdělená do několika částí, Stráž a Lvi tvoří dvě největší z nich a panuje mezi nimi jistá rivalita. Další částí armády je Záloha, masa civilistů, co prošli základním výcvikem a mohou být v případě nouze povoláni do služby.
Člen/ka Technické fakulty – Lidé s “citem” pro nadpřirozeno. Termín čaroděj nebo mág raději používat nebudeme, pokud je nebudeme chtít urazit.
Velení, týmy Alfa a Beta – Celá jednotka je kvůli organizaci rozdělena na velící skupinu a dva výkonné týmy.
Expedice Bazilišek – Na cílové destinaci měl na obě družstva čekat připravený tábor včetně celé předchozí výpravy. Něco se však hodně pokazilo.
Radista – medailonky radistů jsou zde pouze pro úplnost, jedná se o role organizátorů, kteří budou doprovázet hráče na cestě.

Registrace

Pro přihlášení využijte buď přímo odkaz nebo kontaktujte nějakého z organizátorů.

registrace pro hráče

registrace pro pomocníky

V rámci přihlašování každý označí tři postavy, které se mu nejvíce líbí podle zveřejněných medailonků. Doporučujeme rovněž uvést proč Vás ta která postava zaujala a co od hry očekáváte. My se Vám následně na základě Vašich preferencí pokusíme co nejdříve vybrat nejvhodnější postavu, jelikož jich však je omezené množství, vyhrazujeme si právo navrhnout i postavu jinou.

Kdy

Druhý běh proběhne v termínu 8. – 10. 3. 2019.

Za kolik

Vstupní poplatek pro hráče je 2000 Kč. Pomocníci neplatí nic.

Platby posílejte po obdržení výzvy na účet 2601234979 / 2010. Prosím uveďte i variabilní symbol 20185.

Při zrušení registrace měsíc a více před hrou vracíme platbu celou, při zrušení dva týdny a více před hrou vracíme polovinu.

Svět

Možná od toho dne uplynula tři desetiletí, ale pro mne je to stále jako včera. Ten den je nesmazatelně vyrytý v mé paměti.
Toho rána svítilo krásně slunce a já šla s rodiči na procházku na Pražský hrad. Zrovna jsem uvažovala, jakou bych si dala zmrzlinu, když to začalo.
Ptáš se, co je to zmrzlina? No to je takový sladký led. A kušuj!
Pak se ozvala ohlušující rána. Všichni sebou trhli a mrňata začala brečet. Pak se ozvala další a za Vyšehradem se rudě zablesklo. Někdo začal křičet, že na nás útočí Rusáci. Tatínek mě vzal za ruku a řekl, že radši už půjdeme domů. Hrozně rychle se začalo stmívat, i když bylo teprve poledne. Když jsme došli ke starým zámeckým schodům, slunce už nebylo vidět. A přes řeku se na nás hnal silný vítr. A pak se rozpadl žižkovský vysílač. To byla taková divná vysoká věž. No a ona se prostě najednou roztříštila na tisíce střípků. Vzápětí se zpoza Žižkova vyvalila Bouře. Byla to obří vlna, tyčící se od země až k nebesům, tvořená černočernými mraky. Někdo říkal, že v těch mracích viděl zkřivené křičící tváře. Nevím, já viděla hlavně tu černotu, která se na nás valila.
V tu chvíli začali lidé panikařit a tlačit se. Všichni křičeli a drali se různými směry. Nějak jsem ztratila rodiče. Krčila jsem se u zdi, aby na mně lidi nešlapali. Tam si mě asi musel všimnout jeden z vojáků Hradní stráže. Nevím kdo to byl, prostě se tam najednou zjevil, přehodil přes mě svůj kabát a zvedl mě do náruče. Pak se rozběhl zpátky k Černé bráně. Když jsem mu vykoukla přes rameno, Bouře už byla skoro u nás. Takhle zblízka vypadala skoro živá, jakoby se chapadly sápala po lidech. V tu chvíli voják vběhl malými dvířky hluboko do brány a pak si mě i s kabátem předávali další cizí lidé, až jsem byla se spoustou dětí hluboko v nějakém starém sklepě.
A to byl příběh Prvního dne. A teď už běž spát, jak to bylo dál ti řeknu zítra.

Apokalypsa přece jen nastala. Mýlili se však všichni, kteří se chystali na nukleární válku, živelné pohromy či invazi mimozemšťanů. Civilizaci nakonec pokořilo něco, co nikdo nečekal, něco, co nikdo nedokázal předvídat. Nakonec byly všechny nouzové plány, strategie a přípravy k ničemu, když se na svět vrátila magie. Po devět dní zuřily po celém světě strašlivé bouře. Nebo to možná byla jedna jediná bouře, která pokryla celý svět. Po devět dní se nebesa zatáhla temnými mraky bouře, která srážela letadla, drtila mrakodrapy, probouzela mýtická monstra a měnila svět k nepoznání. Bylo to devět dní, kdy z nebes padal ohnivý déšť a hroutily se zákony reality. Živí tvorové, kteří byli této bouři vystaveni zemřeli. Ti co nezemřeli, se změnili.

Z lidstva zbyla jen hrstka. Ti, co se včas dokázali před Bouří skrýt do podzemí, bunkrů či jiných chráněných míst.

Pro celou událost se zažilo lakonické pojmenování – Bouře.

A tak došlo k pádu civilizace, jak ji známe.

To bylo před třiceti lety.

Byla jsem malá, když se to stalo, ale pamatuji si to dodnes. Veliká výprava, snad čtyřicet jich vyjíždělo. Tehdy jsme ještě neměli vrtulníky, takže jeli na koních. Ti nejlepší z nejlepších. Koukala jsem na ty vysoké lidi v kabátech a ve zbrojích. Kopí, pláště, pušky. Můj táta s nima jel taky, víte? Byla jsem tak pyšná! Výprava, co to všechno změní. Tolik naděje a příslibů lepších zítřků.
Ale víte, jak to bylo. Nic nezměnili. Uplynul týden. Pak měsíc. A stále nic. Po půl roce jsme už přestali doufat, že vůbec kdy někoho z nich uvidíme. Pak se něco změnilo. A my místo toho, abychom doufali, jsme se začali bát…
Někteří říkají, že tam někde, hluboko v černozemi, mohutné postavy velí hordám Změněných. Ti nejlepší z nejlepších…

Popis světa
Pražská říše

Praha je hlavním centrem civilizace v tomto novém, pochmurném světě. A možná i poslední výspou starého světa.

Velká část města se nachází v podzemí. Metro, katakomby pod Starým městem, a další prostory posloužily jako skrýš před řáděním Bouře. Nyní je zde umístěna většina průmyslu, laboratoří, kasáren a skladišť. Zároveň zde stále zůstává velká část populace.

Vnitřní město vyrostlo na troskách dřívějšího centra. Mnohé staré domy, kostely a věže bez úhony přečkaly řádění Bouře, zatímco moderní struktury byly pohlceny. Velmi záhy je doplnily skleníky a uzavřené chlévy. A po vytvoření Štítu, okultně-technické bariéry proti Bouři, nic už nebránilo vzniku mnoha farem, políček a pastvin.

Vnější město jako ocelový pás obklopuje celou Prahu. Jedná se o síť bunkrů, zákopů, hradeb a ostnatého drátu, kde nepřetržitě hlídkují jednotky Stráže. Vnější město bylo dějištěm několika bitev a nespočtu menších potyček, když se očištění nebo změnění pokusili proniknout do Prahy.

Dál se už nacházejí pouze drobné vesnice, hraničářské základny a sběrné tábory. Tyto malé ostrůvky civilizace jsou vitální pro přežití Pražské říše, ať už jako zdroje potravin a surovin, nebo jako styčné body pro průzkum černozemě.

Lvi

Pouze ti nejodvážnější se mohou stát členy elitních jednotek spadajících pod armádní složku Lvů. Ať už jsou to granátníci, průzkumné hraničářské jednotky či výsadkový prapor, tito skvěle vycvičení vojáci jsou připraveni čelit všem hrozbám černozemě. Dříve tato frakce verbovala své členy mezi nespokojenci, blázny a dobrodruhy, po příchodu maršála Formana se její řady rozrostly o přistěhovalce z vnějšku. Tito odvážlivci se přidali k armádě, aby pomohli chránit vesnice a osady, odříznuté od Prahy.

Hradní stráž

Hlavní obrannou složkou Prahy je Hradní stráž (ve zkrácené podobě nazývaná Stráž). Její jádro tvoří několik těžkých pluků, složených z obrněných vojáků, vyzbrojených směsicí chladných a střelných zbraní. Pěchotu doplňuje několik desítek statických zbraní a opancéřovaných vozidel. Pod Stráž spadá také Záloha. Ta je tvořená několika stovkami civilistů se základním vojenským výcvikem.

Krom obrany Prahy spadá mezi povinnosti Stráže i obrana okolních vesnic. Tato služba je všeobecně neoblíbená kvůli zvýšenému ohrožení. Dříve tato povinnost patřila Lvům, ovšem v posledních letech se přesunula díky nátlaku některých konzulů.

Technická fakulta

Pokud je Praha srdcem říše, pak je Fakulta srdcem Prahy. Slouží jako hlavní centrum výzkumu a vzdělávání. Právě díky jejím členů se nad městem tyčí Štít, okultistická bariéra chránící lidi před Bouří. Jen díky Technikům dokáží motorová vozidla fungovat v černozemi bez častých výpadků a poruch. A když začalo docházet palivo do generátorů, byli to oni, kdo našel nové zdroje energie. Mezi jejich poslední výtvory lze zařadit alchymistické lektvary, které mají nahradit docházející zásoby léků.

Tedy, mnoho lidí odmítá tyto nové léky ze strachu z Techniků a jejich podivných věd. Lidé se budou vždy bát všeho, čemu nerozumí. A Fakulta sama o sobě zavdává mnohé důvody k nedůvěře. Nikdo doopravdy neví, co se vlastně za jejími zdmi děje. Ven proniknou pouze povídačky o vývoji okultních zbraní, nelidských experimentech, podivných úmrtích a šílenství. Samotní Technici jen svou přítomností přinášejí neklid. Ať už jsou to jejich nepřítomné pohledy, odpudivá tetování či kápě, zakrývající jejich obličeje, každý slušný člověk se jim raději vyhne.

Samozřejmě, ne všichni členové fakulty jsou Technici. Spadají sem jak učitelé, tak mechanici, starající se o pozůstalé technologie starého světa.

Očištění

Jedinou další “civilizovanou” skupinou mimo Prahu jsou takzvaní Očištění. Fanatičtí, po zuby ozbrojení vojáci, kteří vypadají, jako by se jich Bouře a následný úpadek vůbec nijak nedotkly. Jsou snadno rozpoznatelní díky plynovým maskám a symbolu rudého kříže na bílém poli. Zabíjejí kohokoliv a cokoliv co jim zkříží cestu. O jejich původu kolují pouze povídačky, průzkumníci dosud objevili pouze několik jejich pevností a zajateckých táborů na severu Brd. Odtud dříve podnikali Očištění vojenské operace proti Praze. V posledních letech se otevřený konflikt změnil ve studenou válku, kdy obě strany vyčkávají na chybu protivníka.

Kunětické carství

Na východ od Prahy vznikl po Bouři Bouři podivuhodný státní celek. Jedná se o skupinu kmenů, shromážděných pod vládou takzvané Carevny. Obyvatelé carství jsou do jednoho změnění, nelidské zrůdy prosperující v černozemi. Oproti svým primitivním divokým bratrům si dokázali zachovat více rozumu, ačkoliv mají daleko do civilizovanosti. Jejich společnost zcela degradovala na úroveň středověku. Střelné zbraně a další mechanické výtvory sice dokáží používat, ale ne vyrábět. Všechna jejich moderní výzbroj byla uloupena, nebo posbírána na bitevních polích.

Carští operují v kočovných kmenech, které si nárokují veškeré území, na které Carevna dohlédne. Což je mnoho, protože jejím sídlem je Kunětická hora. A pokud zprávy zvědů nelžou, jedním z důvodů otrokářských výprav je potřeba dělníků, kteří Kunětickou horu uměle navyšují.

Mezi Carstvím a Pražskou říší panuje ostražitý mír, který ani jedna strana nechce narušit. Ale je jen otázkou, jak dlouho vydrží, neboť je mnoho hlasů, které Carství obviňují z útoků na pohraniční vesnice, kde zmizelo veškeré obyvatelstvo přes noc.

Tvůrci

Awain/Qerch

Awain/Qerch z.s. je zapsaný spolek, který byl vytvořen pro účely pořádání zážitkových her – larpů a kulturních akcí.

I když sám spolek byl založen teprve v roce 2017, má dlouhou tradici pořádání her v neformální podobě. Zakládající členové tvoří hry již od roku 1995.

Autoři
Jan Rmoutil

Programátor a tester. Když nepracuje na výrobě počítačových her, vymýšlí komplikované příběhy do rpg. Na larpy jezdí už asi deset let. Pomáhal organizovat Cave Canem. Celý tenhle projekt je jeho nápad. V týmu se snaží prosadit šťastné konce pro všechny hráče. Nebo alespoň většinu.

Jakub Hlaváček

Vystudoval práva na Univerzitě Palackého v Olomouci a od té doby působí v advokacii (s krátkou přestávkou). Různým hrám se věnuje po většinu svého života, k larpům se však dostal až poměrně nedávno. O to víc ho však chytly. Jako nejstarší z týmu se snaží hlavně o to, aby se z toho nezbláznil.

Dominika Kovarovičová

Nejroztomilejší člen týmu! Profesionální uklízečka a babysitter. Larpům se věnuje odhadem sedm let jako hráč a na pár výjimek jako (pomocný) organizátor. Je pro jakoukoliv špatnost a rozhodně nemá z týmu nejkřehčí duši! Z porad to má vždy nejdál domů 🙁

Adam Slabecký

Svoje vlastní hry začal pořádat už v temném larpovém dávnověku devadesátých let. Od té doby nepřestal, takže do dnešního dne vytvořil přes čtyřicet larpů. Daleko raději hry vymýšlí, než hraje, proto ho málokdy potkáte jako hráče. Bydlí na židovském hřbitově v bývalé obřadní síni. Pracuje v rodinné stavební firmě.

Milan Houžva

Kukulín se věnuje larpům od svých 25 let a za tu dobu si jich stihl zahrát poměrně velké množství. Nyní se ale rozhodl přejít na temnou stranu organizátorství a začal i nějaké hry vymýšlet. K Awainu se připojil hrou Rescue City z roku 2016 a od té doby přidal i několik dalších her. V současné době pracuje na Středisku volného času Labyrint Kladno.

Anna Francová

Morra byla k lásce k fantasy vedena už od útlého dětství. Na základní škole začala hrát Dračí doupě, postupně přidávala místní menší larpy. K Awainu se neoficiálně přidala v roce 2013. V současné době pracuje jako inspektor v ČIŽP.

Bývalí autoři

Podíleli se na 1. běhu hry.

Roman Čech

Ajťák, co neprogramuje. Hrám a vyprávění příběhů se věnuje od svých ranných let, larpům pak někdy od minulého století. Má rád temné, pokřivené a zlé věci a proto se v týmu zasazuje o to, aby toho špatného bylo dost pro všechny.

Martin Philipp

Studuje Oceňování a právo na SPŠ Josefa Gočára. Larpům se věnuje šestým rokem, většinou jako hráč. Autorsky stojí za sérií larpů Starý Skot, podílel se na posledním Cave Canem a sérii bitev Trnové Království. V týmu se stará hlavně o to, aby byl příběh silný, nikoliv nutně šťastný.

Tereza Rajnochová

Přes den kancelářská krysa, večer party party animal a herní nadšenec. Larpy se zabývá pouhé 4 roky, ale za tu dobu toho stihla hodně zažít i vytvořit. Pokud se nevěnuje vlastním hrám, uvádí Skoro Rassvět, pomáhá s Junktownem nebo jinou velkou akcí. Miluje steampunk, postapo, jugger a překvapivé konce. Dědictvím Bouře si prošla jako hráčka, takže chce dohlédnout na to, aby i další měli podobně silný zážitek.

Probírám se. Co se stalo? Matně si vzpomínám na výbuch a zvuky boje. Snažím se vyhrabat se zpod trosek domu, když tu mě někdo chytne a tahá ven. Co se děje? Co se sakra děje? Dva páry rukou mě táhnou někam pryč, zatímco se snažím dostat krev z obličeje. Mrští se mnou na zem, vedle mě kdosi sténá. Všechno mě bolí, dost určitě mám něco zlomeného. Konečně si vytřu vlastní krev z očí a vidím, co zbylo z naší vesnice. A vidím útočníky.Bílý kabát velitele, plynové masky, kříže, insignie. Do hajzlu. Očištění.Jejich velitel rozkazuje a nás, přeživší, táhnou k němu.“Jste zrůdy!” Odkládá meč, který celou dobu držel v ruce.“Jste pokřiveni Bouří, jste horší než zvířata!” Vytahuje z pouzdra pistoli a natahuje závěr zbraně. Snažím se pohnout, něco udělat, ale nohy mi vypovídají službu.“Jste vředem na této zemi, její rakovinou a odpadem v očích Božích!”Výstřel. Žena na kraji řady se zhroutila k zemi.Výstřel. Voják z posádky, myslím, že se jmenoval Petr.Výstřel. Kluk, tomu bylo sotva patnáct.Velitel stojí přede mnou a já se snažím ve sklech jeho masky vidět … něco. Cokoliv. Vysvětlení, proč tohle dělají. Výhled mi zakryla hlaveň zbraně a já zavírám oči. Takhle teda skončím. Jako dobytek na porážce.Prázdné cvaknutí.Že bych měl štěstí? Možná mě vyslechnou! Zjistí, že nejsme žádní mutanti, že jsme slušní lidé, jako oni!Velitel se dívá na svou zbraň. Jestli se nějak tváří, tak maska vše skrývá. Pak se znovu podívá na mě a na zbylé zajatce.“Desátníku, spalte ty zrůdy plamenometem, odcházíme za deset minut.