Expedice Bazilišek

Iskra Kováčová (voják, členka Záloh, expedice Bazilišek)

“Co? Kdo? Já? Ale prosimvás, jen jsem dělala, co bylo nutné, to by přece udělal každej, ne?”
Když se všechno pokazí, člověk zůstane sám ve tmě v lese a někde za ním na těly jeho kamarádů řvou změněné zrůdy, v tu chvíli se většina lidí sesype jako domeček z karet. Ne však Iskra. Ta se poprala se vším, co před ní černozem postavila a z často přehlížené pomocnice v táborové kuchyni se stala neformální vůdkyní těch pár lidí, kterým se podařilo z tábora expedice Bazilišek dostat. To ale neznamená, že to dělá ráda nebo s nadšením, Iskra se jen hrozně moc chce dostat zpátky do Prahy a mít už konečně svůj klid.
Iskřina hra bude o povinnostech a zodpovědnosti, o kterou se nikdy neprosila. Její hra bude o akci, rozhodování a soudržnosti malé skupiny, která prošla peklem a nevěří nikomu cizímu.

Kazimir Hron (rotmistr, člen Lvů, expedice Bazilišek)

“Smrt se neřídí našimi plány.”
Rotmistru Hronovi všichni předpovídali skvělou kariéru. Lepšího a pečlivějšího vojáka aby pohledal. Jeho lidé ho měli rádi i proto, že veškeré problémy řešil s obdivuhodným klidem a jen máloco ho přimělo alespoň zvýšit hlas. Expedice Bazilišek měla být dalším krokem k povýšení, rutinní výpravou, jakých absolvoval už spoustu. Narazil ale na neočekávaného nepřítele, který do něj zaťal drápy zevnitř. V tváří v tvář zmaru, smrti a beznaději Kazimir snad poprvé nahlédl do svého nitra a nazpět se na něj šklebilo šílenství. Každá minuta strávená v Černozemi je jako žít v noční můře, ze které by se nejraději co nejrychleji probudil. A zároveň mu jeho starý život v Praze připadá jako krásný sen: tak vzdálený a tak nedosažitelný. Každé ráno se probouzí a jako vojáček na klíček udělá, co mu řeknou, ale v jeho hlavě zuří maelstrom zoufalství, strachu a vzpomínek na muže, jakým býval předtím.
Zvítězí Kazimir nad svými vnitřními démony? Uvěří opět, že je dobrý voják, nechá si pomoct, anebo zůstane zlomeným mužem? Kazimirova hra bude o hledání sebe sama a své pozice v jednotce – mezi lidmi, které potřebuje a (ať si to připouští nebo ne), kteří potřebují jeho.

Robert Macko (voják, člen Záloh, expedice Bazilišek)

“Jo, udělal jsem to. A fakt by mě zajímalo, kdo z vás by sebral odvahu to udělat jinak.”
Když Robert Macko vyrážel z Prahy s expedicí Bazilišek, ani on nepochyboval o úspěchu celého podniku. Byli dobře vybavení, připravení a odhodlaní splnit své poslání. Jenže zklamali. Nikdo si asi nedokáže představit, co všechno musel udělat, aby zajistil přežití sebe, a ostatních. Přesto to nejhorší za sebou nemají. Robert ale jde dál, a nezastavuje se. Taky nemůže, cesta je ještě dlouhá. A do konce nemusí dojít všichni.
Hra Roberta Macka je o postavení se svým činům. O nacházení dobra v ostatních, ale hlavně v sobě. A o tom, že každý čin má být po zásluze odměněn. Nebo potrestán.

Lešek Volchitsa (civilista, expedice Bazilišek)

“Vzal bych to tiše. Jen na nože.”
Ne všichni lidé se rodí svobodní. To byl i případ Leška. Ten se ale – narozdíl od jeho sestry – nikdy nedokázal smířit s pozicí vazala a tak před několika lety z Prahy odešel. Nebo spíše utekl, byla za ním vyslaná i patrola mužů. Přeci jen, kdyby každý svévolně nabourával systém, na kterém Praha stojí, kde bychom byli? Asi jen Lešek sám ví, co všechno musel udělat pro přežití v černozemi. Po strastiplném putování se uchytil v táboře expedice Bazilišek jako stopař a když se tam věci pokazily, Iskra mu zachránila život. A Lešek ví, že v černozemi je třeba takové dluhy splácet.
Lešek si ve hře užije spousty tajemství, akční hry a dlouhých rozhovorů s jeho sestrou. A nejenom s ní, Lešek v černozemi potkal někoho, koho má doopravdy rád. Ať už s ní, nebo sám, Volchitsa bude muset čelit věcem, co kdysi provedl a bude jen na něm a jeho činech jestli odejde s hlavou vztyčenou, nebo se vrátí jako zločinec.

Vjera Czerwenka (civilistka, expedice Bazilišek)

“Musíš být pyšný na svůj domov. Jsme, odkud pocházíme. Jinak bysme byli ztracený.”
Pro obyvatele Prahy je černozem nebezpečným místem, kam není radno vstupovat bez patřičné přípravy. Pro Vjeru to je prostě domov. Domov, ze kterého byla násilně vytržena – v ten den se její život převrátil vzhůru nohama a vše co zbylo, byla zoufalá touha vrátit se zpátky. Vjera si toho hodně prožila: jako zajatkyně, i jako přeživší snažící se využívat zdroje, které černozemě skýtá. Nadějí na vysvobození se jí stal Lešek. Utekli spolu do zrádné, životu nebezpečné krajiny a stali se součástí expedice Bazilišek. Vjera pouze hledá útočiště a klid – okolnosti proměnily milou naivní dívku v někoho, kdo neváhá využít svých půvabů, aby přežila. Co vše bude ochotná udělat, aby dosáhla svého?
Vjera se chce především vrátit domů…anebo alespoň někam, kde se bude cítit bezpečně. Její hra bude o lásce, která oslepuje, o navazování vztahů. O dokazování své ceny a hledání místa ve světě, kde o váze lidského života často rozhoduje pár nábojů, anebo dobře naostřený meč.