Tým Alfa

Johan Strauss (rotmistr, člen Stráže, tým Alfa)

“Kryjte se!”
Říká se, že malta držící hradby Prahy pohromadě, je míchána z krve těch, co na obranu města obětovali vše. Pokud by to byla pravda, Johan by se dozajista počítal mezi ně. Během války ztratil skoro celou jednotku, kvůli jednomu zbytečnému rozhodnutí. Které ani nebylo jeho. To štábu nebránilo, aby ho označili zodpovědným a očernili jeho jméno. Přihlášení na tuto misi je pro něj dalším krokem k vykoupení. Tentokrát již snad dostane všechny své podřízené zpátky domů a očistí svou pověst.
Johanovi rozhodně nechybí vysoké ego a ambice. Pro sebe je schopný skoro čehokoliv. Což ho může zavést na okraj smrti více než jiné na misi. Hra pro něj bude o velení, rozhodování a braní věcí do vlastních rukou.

Karel Svoboda (civilní specialista, tým Alfa)

“Půjdu. A rád.”
Doktor Svoboda pamatuje dokonce dobu ještě před Bouří a má tak často o čem vyprávět, díky čemuž je z něj vítaný společník nejen na cestách, ale i na setkání smetánky Pražské říše. Jako lékař slouží déle, než jsou někteří z ostatních vojáků naživu, a je tak považován za dlouho prověřeného odborníka. Díky jeho vyššímu věku a respektu, který s tím je spojen, ho uznává i nejvyšší vojenské velení a je mu tak často poskytována veliká volnost v jeho konání a rozhodování. Ale také mu již mnozí začali naznačovat, že by se místo riskování životu měl věnovat výchově a vzdělávání nové generace lékařů. Do boje se znovu vydává aby zachránil co nejvíce mladých životů a dohlédl na své přátele.
Hra Karla Svobody je o důvěře a klamu, odpovědnosti a zachraňování životů.

Filip Pokorný (veterán, člen Stráže, tým Alfa)

“Jak já je nenávidím!”
Dobrý meč neohneš, pouze zlomíš. Toto přísloví skvěle sedí na zjizveného Filipa. Po dlouhé době strávené v nemocnici se znovu vrací do služby. Pokud je pravda, co se říká, během své poslední mise prošel pravým peklem. Málokdo ví, co se doopravdy stalo, jisté je že strávil sám několik měsíců hluboko v černozemi na útěku před nepřítelem. Po návratu strávil spoustu času na výsleších rozvědky, v karanténě a poklidnou službou na štábu. Proč se nyní přihlásil na tuto misi ví asi jenom on a lidé, kteří jeho nasazení schválili. Možná to má co do činění s tím, že se na tuto misi přihlásil i jeho mladičký syn.
Jeho hra bude o ztrátě, rodičovství a vyrovnání se s minulostí. Každý dluh musí být jednou splacen. Nastal čas vyzvednout si svůj dluh zpět.

Doubravka Tichá (rotmistr-čekatel, vojenská kaplanka, členka Lvů, tým Alfa)

“Vstávej, já tě podepřu. Ještě dokážeš jít, ještě nejsme v cíli. Večer si můžeme odpočinout, vezmu si hlídku. Nesmíš ztrácet naději!”
Doubravka doposud procházela životem s klidným vědomím, že její cesta vede k nějakému cíli a vyšší moc bdí nad tím, že má nějaký smysl. Ráda o sobě uvažovala jako o obyčejném vojákovi, který pouze pečuje o duševní blaho a zdraví bratrů a sester ve zbrani. Mnohé mise ale prověřily jak její schopnost pozvednout morálku jednotky laskavým slovem, tak dovednost ohánět se puškou a mečem. Nadcházející výprava bude zajisté drsnou prověrkou obojího.
Její hra bude o povinnosti, kterou už nikdo nevynucuje a o touze nemuset vidět umírat i ty, kteří zbyli. Navíc bude postavena před intriky a rozhodnutí, které jí rozhodně nebudou milé. Dokáže kaplanka i v této tíživé situaci zůstat oporou pro ostatní, anebo její pevnou vůli nahlodají pochybnosti a strach?

Radka Hrubá-Chvátalová (civilistka, členka Zálohy, tým Alfa)

“Já to dokážu, já to zvládnu! Musím…”
Radka voják není. A nebude jím ani kdyby chtěla. Její přihláška vzbudila v jejím okolí pozdvižení. Je těžké pro ni nalézt pochopení. Ani když vezmeme v potaz, že to není úplně dávno, co se z dlouhodobé mise nevrátil její manžel. Otázku, co tady vlastně dělá si klade celá jednotka, včetně ní. Ale zaručila se za ní její sestra, a dokud se jí drží, zatím proti ní nikdo otevřeně nevystoupil. Ale co v ní doopravdy je ukáže až první střet.
Hra Radky je o hledání. O odkrývání tajemství a o věcech, které možná měly zůstat navždy zapomenuty.

Petr Novák (civilní specialista, člen Technické fakulty, tým Alfa)

“To že jsem udělal? Není možné!”
Mezi genialitou a šílenstvím je tenká hranice. To platí pro všechny techniky, i pro mladého Petra. Má talent jak pro novodobou Techniku, tak i pro tradiční mechaniku a staré technologie. Vedle toho je Petr hodně prchlivý a často je zmítán pochybnostmi o tom, zda to co se s ním stalo, a co dělá, je správné. Není to úplně voják do první řady, a tak je rád, že v jednotce (byť u jiného týmu) bude i jeho sestra Klára, která je naopak voják každým coulem. Jeho oborem je spíše výroba, obsluha a údržba Baterií a dalších technických zařízení.
Petrova hra bude o plnění povinností, sounáležitosti, hledání starých přátel a rovněž o nějakém tom pátrání a odhalování skrytého.

Hana Milerová (civilní specialistka, členka Technické fakulty, tým Alfa)

“Bouře sice zničila svět, ale otevřela nám tím cestu k moci a poznání. Já se po ní vydám a půjdu až na úplný konec”
Říká se, že lidé narození během bouře mají přirozený talent pro Techniku. U Hany Milerové je to rozhodně pravda. Narodila v podzemí Prahy během Prvního dne, když Bouře zuřila ve své nejsilnější podobě. V nové Pražské říši se tak už v ranném věku stala jedním z největších odborníků na kombinaci staré technologie s novodobou Technikou a tuto respektovanou pozici si udržela až do dnešních dnů. Na misi se přihlásila dobrovolně a dá se říct, že si svou účast na ní skoro až vydupala. Přece jen, kdyby se něco pokazilo, tak ztráta Hany Milerové by pro Prahu byla citelná. Hana nikdy nebyla součástí armády a bojových operací moc neviděla. K tomu si navíc nerozumí s většinou ostatních techniků, kteří se nenechávají zastrašit její pozicí experta. Nejistější si je v laboratořích, které jsou jejím královstvím.
Její hra bude hodně o ambicích, rozkrývání záhad, konfliktech civilisty s vojenským životem a o tom, co dělá člověka člověkem.

Kryštof “Ezekiel” Vrána (klasifikováno, tým Alfa)

“Vy všichni tady se mě tolik bojíte. Obvykle to považuju za kompliment. Tady v černozemi to ale nejsem já, koho byste se měli obávat.”
Občas černozem vyvrhne zpět něco, co bylo dávno ztraceno. Když zmizel mladý Kryštof Vrána, všichni ho považovali za mrtvého. O to větší bylo překvapení, když se před pár lety vrátil zpět, ale představil se jako Ezekiel. Kde k tomu jménu přišel a co se stalo, nikdo neví a Ezekiel o tom s nikým nemluvil. Co se ale říká je to, že v Praze potom provedl něco hrozného. Co přesně, nikdo neví, celá událost byla velením důkladně ututlána a Ezekiel se tak za krátko stal zdrojem povídaček, drbů a skoro až pověstí.
Ezekielova hra bude hodně o ukazování síly, konfliktech, mystice a vyřizování starých dluhů. A o šílenství.