Svět

Možná od toho dne uplynula tři desetiletí, ale pro mne je to stále jako včera. Ten den je nesmazatelně vyrytý v mé paměti.
Toho rána svítilo krásně slunce a já šla s rodiči na procházku na Pražský hrad. Zrovna jsem uvažovala, jakou bych si dala zmrzlinu, když to začalo.
Ptáš se, co je to zmrzlina? No to je takový sladký led. A kušuj!
Pak se ozvala ohlušující rána. Všichni sebou trhli a mrňata začala brečet. Pak se ozvala další a za Vyšehradem se rudě zablesklo. Někdo začal křičet, že na nás útočí Rusáci. Tatínek mě vzal za ruku a řekl, že radši už půjdeme domů. Hrozně rychle se začalo stmívat, i když bylo teprve poledne. Když jsme došli ke starým zámeckým schodům, slunce už nebylo vidět. A přes řeku se na nás hnal silný vítr. A pak se rozpadl žižkovský vysílač. To byla taková divná vysoká věž. No a ona se prostě najednou roztříštila na tisíce střípků. Vzápětí se zpoza Žižkova vyvalila Bouře. Byla to obří vlna, tyčící se od země až k nebesům, tvořená černočernými mraky. Někdo říkal, že v těch mracích viděl zkřivené křičící tváře. Nevím, já viděla hlavně tu černotu, která se na nás valila.
V tu chvíli začali lidé panikařit a tlačit se. Všichni křičeli a drali se různými směry. Nějak jsem ztratila rodiče. Krčila jsem se u zdi, aby na mně lidi nešlapali. Tam si mě asi musel všimnout jeden z vojáků Hradní stráže. Nevím kdo to byl, prostě se tam najednou zjevil, přehodil přes mě svůj kabát a zvedl mě do náruče. Pak se rozběhl zpátky k Černé bráně. Když jsem mu vykoukla přes rameno, Bouře už byla skoro u nás. Takhle zblízka vypadala skoro živá, jakoby se chapadly sápala po lidech. V tu chvíli voják vběhl malými dvířky hluboko do brány a pak si mě i s kabátem předávali další cizí lidé, až jsem byla se spoustou dětí hluboko v nějakém starém sklepě.
A to byl příběh Prvního dne. A teď už běž spát, jak to bylo dál ti řeknu zítra.

Apokalypsa přece jen nastala. Mýlili se však všichni, kteří se chystali na nukleární válku, živelné pohromy či invazi mimozemšťanů. Civilizaci nakonec pokořilo něco, co nikdo nečekal, něco, co nikdo nedokázal předvídat. Nakonec byly všechny nouzové plány, strategie a přípravy k ničemu, když se na svět vrátila magie. Po devět dní zuřily po celém světě strašlivé bouře. Nebo to možná byla jedna jediná bouře, která pokryla celý svět. Po devět dní se nebesa zatáhla temnými mraky bouře, která srážela letadla, drtila mrakodrapy, probouzela mýtická monstra a měnila svět k nepoznání. Bylo to devět dní, kdy z nebes padal ohnivý déšť a hroutily se zákony reality. Živí tvorové, kteří byli této bouři vystaveni zemřeli. Ti co nezemřeli, se změnili.

Z lidstva zbyla jen hrstka. Ti, co se včas dokázali před Bouří skrýt do podzemí, bunkrů či jiných chráněných míst.

Pro celou událost se zažilo lakonické pojmenování – Bouře.

A tak došlo k pádu civilizace, jak ji známe.

To bylo před třiceti lety.

Byla jsem malá, když se to stalo, ale pamatuji si to dodnes. Veliká výprava, snad čtyřicet jich vyjíždělo. Tehdy jsme ještě neměli vrtulníky, takže jeli na koních. Ti nejlepší z nejlepších. Koukala jsem na ty vysoké lidi v kabátech a ve zbrojích. Kopí, pláště, pušky. Můj táta s nima jel taky, víte? Byla jsem tak pyšná! Výprava, co to všechno změní. Tolik naděje a příslibů lepších zítřků.
Ale víte, jak to bylo. Nic nezměnili. Uplynul týden. Pak měsíc. A stále nic. Po půl roce jsme už přestali doufat, že vůbec kdy někoho z nich uvidíme. Pak se něco změnilo. A my místo toho, abychom doufali, jsme se začali bát…
Někteří říkají, že tam někde, hluboko v černozemi, mohutné postavy velí hordám Změněných. Ti nejlepší z nejlepších…

Popis světa
Pražská říše

Praha je hlavním centrem civilizace v tomto novém, pochmurném světě. A možná i poslední výspou starého světa.

Velká část města se nachází v podzemí. Metro, katakomby pod Starým městem, a další prostory posloužily jako skrýš před řáděním Bouře. Nyní je zde umístěna většina průmyslu, laboratoří, kasáren a skladišť. Zároveň zde stále zůstává velká část populace.

Vnitřní město vyrostlo na troskách dřívějšího centra. Mnohé staré domy, kostely a věže bez úhony přečkaly řádění Bouře, zatímco moderní struktury byly pohlceny. Velmi záhy je doplnily skleníky a uzavřené chlévy. A po vytvoření Štítu, okultně-technické bariéry proti Bouři, nic už nebránilo vzniku mnoha farem, políček a pastvin.

Vnější město jako ocelový pás obklopuje celou Prahu. Jedná se o síť bunkrů, zákopů, hradeb a ostnatého drátu, kde nepřetržitě hlídkují jednotky Stráže. Vnější město bylo dějištěm několika bitev a nespočtu menších potyček, když se očištění nebo změnění pokusili proniknout do Prahy.

Dál se už nacházejí pouze drobné vesnice, hraničářské základny a sběrné tábory. Tyto malé ostrůvky civilizace jsou vitální pro přežití Pražské říše, ať už jako zdroje potravin a surovin, nebo jako styčné body pro průzkum černozemě.

Lvi

Pouze ti nejodvážnější se mohou stát členy elitních jednotek spadajících pod armádní složku Lvů. Ať už jsou to granátníci, průzkumné hraničářské jednotky či výsadkový prapor, tito skvěle vycvičení vojáci jsou připraveni čelit všem hrozbám černozemě. Dříve tato frakce verbovala své členy mezi nespokojenci, blázny a dobrodruhy, po příchodu maršála Formana se její řady rozrostly o přistěhovalce z vnějšku. Tito odvážlivci se přidali k armádě, aby pomohli chránit vesnice a osady, odříznuté od Prahy.

Hradní stráž

Hlavní obrannou složkou Prahy je Hradní stráž (ve zkrácené podobě nazývaná Stráž). Její jádro tvoří několik těžkých pluků, složených z obrněných vojáků, vyzbrojených směsicí chladných a střelných zbraní. Pěchotu doplňuje několik desítek statických zbraní a opancéřovaných vozidel. Pod Stráž spadá také Záloha. Ta je tvořená několika stovkami civilistů se základním vojenským výcvikem.

Krom obrany Prahy spadá mezi povinnosti Stráže i obrana okolních vesnic. Tato služba je všeobecně neoblíbená kvůli zvýšenému ohrožení. Dříve tato povinnost patřila Lvům, ovšem v posledních letech se přesunula díky nátlaku některých konzulů.

Technická fakulta

Pokud je Praha srdcem říše, pak je Fakulta srdcem Prahy. Slouží jako hlavní centrum výzkumu a vzdělávání. Právě díky jejím členů se nad městem tyčí Štít, okultistická bariéra chránící lidi před Bouří. Jen díky Technikům dokáží motorová vozidla fungovat v černozemi bez častých výpadků a poruch. A když začalo docházet palivo do generátorů, byli to oni, kdo našel nové zdroje energie. Mezi jejich poslední výtvory lze zařadit alchymistické lektvary, které mají nahradit docházející zásoby léků.

Tedy, mnoho lidí odmítá tyto nové léky ze strachu z Techniků a jejich podivných věd. Lidé se budou vždy bát všeho, čemu nerozumí. A Fakulta sama o sobě zavdává mnohé důvody k nedůvěře. Nikdo doopravdy neví, co se vlastně za jejími zdmi děje. Ven proniknou pouze povídačky o vývoji okultních zbraní, nelidských experimentech, podivných úmrtích a šílenství. Samotní Technici jen svou přítomností přinášejí neklid. Ať už jsou to jejich nepřítomné pohledy, odpudivá tetování či kápě, zakrývající jejich obličeje, každý slušný člověk se jim raději vyhne.

Samozřejmě, ne všichni členové fakulty jsou Technici. Spadají sem jak učitelé, tak mechanici, starající se o pozůstalé technologie starého světa.

Očištění

Jedinou další “civilizovanou” skupinou mimo Prahu jsou takzvaní Očištění. Fanatičtí, po zuby ozbrojení vojáci, kteří vypadají, jako by se jich Bouře a následný úpadek vůbec nijak nedotkly. Jsou snadno rozpoznatelní díky plynovým maskám a symbolu rudého kříže na bílém poli. Zabíjejí kohokoliv a cokoliv co jim zkříží cestu. O jejich původu kolují pouze povídačky, průzkumníci dosud objevili pouze několik jejich pevností a zajateckých táborů na severu Brd. Odtud dříve podnikali Očištění vojenské operace proti Praze. V posledních letech se otevřený konflikt změnil ve studenou válku, kdy obě strany vyčkávají na chybu protivníka.

Kunětické carství

Na východ od Prahy vznikl po Bouři Bouři podivuhodný státní celek. Jedná se o skupinu kmenů, shromážděných pod vládou takzvané Carevny. Obyvatelé carství jsou do jednoho změnění, nelidské zrůdy prosperující v černozemi. Oproti svým primitivním divokým bratrům si dokázali zachovat více rozumu, ačkoliv mají daleko do civilizovanosti. Jejich společnost zcela degradovala na úroveň středověku. Střelné zbraně a další mechanické výtvory sice dokáží používat, ale ne vyrábět. Všechna jejich moderní výzbroj byla uloupena, nebo posbírána na bitevních polích.

Carští operují v kočovných kmenech, které si nárokují veškeré území, na které Carevna dohlédne. Což je mnoho, protože jejím sídlem je Kunětická hora. A pokud zprávy zvědů nelžou, jedním z důvodů otrokářských výprav je potřeba dělníků, kteří Kunětickou horu uměle navyšují.

Mezi Carstvím a Pražskou říší panuje ostražitý mír, který ani jedna strana nechce narušit. Ale je jen otázkou, jak dlouho vydrží, neboť je mnoho hlasů, které Carství obviňují z útoků na pohraniční vesnice, kde zmizelo veškeré obyvatelstvo přes noc.