„Dívku z popela“ složil neznámý autor během čtyřicátých let v době války. Je to milostná píseň o ženě, která byla zabita, ale může být vzkříšena. Tato dívka byla ale chápána jako metafora pro vlast nebo Evropu. Lidé píseň chápali jako příběh o tom, že zničená a spálená země může zase povstat. Během totální devastace světa se tak stala velmi populární.
Po konci války byla píseň Defensory zakázána. Ti nechtěli, aby si někdo připouštěl možnost, že dojde k obnovení země. Lidé měli věřit, že jedinou cestou za lepšími zítřky je odchod do Nového Jeruzaléma – Edenu.
Začátkem padesátých let pořádali Fidei Defensorem časté poutě z táborů k Arše, aby lidé viděli, kudy vede cesta do Edenu. Během jedné z těchto poutí se odehrál incident, kdy lidé začali hromadně zpívat Dívku z popela. Defensoři se pokoušeli zpěv zastavit, ale došlo k potyčkám a nakonec dal velitel Defensorů bratr Marcus rozkaz k palbě. Bylo tehdy zabito mnoho lidí a od té doby byly poutě do Archy zrušeny.
Když vznikla Ohnivá brigáda, stala se Dívka z popela její neoficiální hymnou. Byla zpívána hlavně při pohřbech, ale i při slavnostních chvílích. Mezi obyvateli táborů ale žila píseň dál a stala se symbolem odporu a naděje na vymanění se osudu.
Píseň si můžete poslechnout zde.