Jak hrát Illeny

Dotyky

Illeni si na veřejnosti nepotrpí na dotyky. Kdyby tomu Sluneční bůh chtěl, jistě by Illeny stvořil, jako Bytosti. Ale jsa nadřazenou rasou, vyjadřují toto Illeni i velmi bravurním ovládáním emocí.

Tento zvyk se prohloubil příchodem na Nový Illen právě také kvůli Bytostem, které se dotyků neštítí (ale také to je podřadná rasa, která svou nízkost právě tímto dokazuje).

Kurtoazie (tedy dvornost a zdvořilost) je mezi illenskou šlechtou tvrdě požadovaná norma. Říká se, že tato tvrdá forma společenského chování má původ u Naryssy, Zlatého květu jižních zemí, jedné z manželek zbožňovaného císaře Zuraara al-Jabbar (vládl od Slunečního roku 1312 Starého Kontinentu).

Naryssa  proslula nejen svou krásou, pro niž ji na jejím dvoře opěvovali bardi celé říše, ale i jako mecenáška umění a především jako obratná diplomatka a matka velkého Císaře Saahira al-Jabbar, nejrytířštějšího a nejhrdinštějšího ze starých Císařů.

Naryssa byla navíc ženou, jež převyšovala tehdejší společnost, neboť prosadila nové prvky do rytířského kultu a dala vyzdvihnout postavení urozených žen v tehdejší společnosti až na úroveň obdivovaných a zbožňovaných krásek, o jejichž přízeň usilovali rytíři nejen službou vojenskou, ale i dvorskou, tedy nejen mečem ale i růží.

Měnící se rytířský ideál již vyžadoval muže vzdělaného i v tanci, zpěvu, hry na hudební nástroje a veršotepectví. Kdo tomuto novému pohledu nestačil, nedosáhl kýženého rytířského stavu.

Říká se, že Zuraar al-Jabbar ji měl jako svou oblíbenkyni a tolik na ni žárlil, že nikomu, krom něj nebylo dovoleno se jí dotknout. Naryssa tedy mezi šlechtu zavedla mravy, které omezují a po čase úplně opouští jakékoliv dotyky.

Císařské manželky, které přišly po ní, pozdvihují tento kult nedotknutelných dam do jiných rozměrů, kdy přidávají ještě význam církevní. Ideálem ženy se pak stává vzdělaná, ctnostná a zbožná žena, které není možno se dotknout.

Církev v tomhle jde ještě o krok dále, zakazuje jakýkoliv dotyk mezi církevními hodnostáři. Nosí se rukavice a závoje.

Šlechta pro zábavu začíná hrát roztomilé, kratochvilné hry na to, jak se skoro dotknout ale stále při tom dodržovat zásady dobrého vychování.

Vše se láme až s nuceným odchodem ze starého kontinentu.

Dotyky jsou zakázány, vzdělanost u dam je potlačována a dívky jsou od ní zrazovány. Společnost na Novém Illenu je plně patriarchální a řídí ji muži.

Důvěrnosti v soukromí nebo na manželském loži jsou běžné, záleží dost na osobě od osoby. Každý může být obětí výchovy svých rodičů a podle toho se pak bude chovat.

Prostý lid je vychováván k tomu, že dotek na veřejnosti je nevhodný, neslušný a nemravný. Sluneční bůh to tak chce a tvrdě to vyžaduje po představitelích církve. Lidé by proto měli následovat jejich příkladu.

Na Jihu a v Centrálních provinciích jsou dotyky na veřejnosti ojedinělé. Fyzický kontakt ze strany ženy jde ruku v ruce s označením dotyčné jako poběhlice.

Kejklířky a lazebnice jsou v postavení druhořadých občanů (a mnohdy nejsou o nic lepší než prodejné ženy).

V okrajových provinciích (třeba na Severu) je prostý lid obhroublý, barbarský a občasnému dotyku se nebrání. Intimita na veřejnosti je ale pořád tabu (objetí, polibek na tvář).

Muž smí ženu fyzicky umravnit, ale i to by měl činit v krajních případech. I toto je fyzický kontakt, který patří za dveře domu.

Není to tak, že vás na ulici nepopadne strážný za ruku a někam vás neodtáhne, protože FUJ, DOTEK! – hovoříme o vyjadřování emocí, blízkosti a důvěrnosti na veřejnosti.

Je v pořádku a vlastně i žádoucí na nemravné chování upozornit buď strážné, nebo církevní hodnostáře, aby tomu byla učiněna přítrž.

Církev milostivě vyzývá k jisté ohleduplnosti vůči dětem, které jsou nezkažené a je potřeba je ještě náležitě vychovat. Výjimkou mezi vším je mateřská blízkost, která patří mezi těch málo ctností, které ženy mají (a naopak je vyzdvihována a vysoce ceněna).

Šlechta

Nacházíme se v době, kdy jsou velmoži (baroni, vikomti, hrabata, markýzové a vévodové) přísně vymezenou dědičnou společenskou skupinou, která pomalu ale jistě nabývá na důležitosti (k velké neradosti Velkých rodů).

Císař vydal nově vyhlášku, že může kohokoliv pozvednout do vyššího stavu (tedy mezi Velké vládnoucí rody).

Mezi nejvyšší šlechtu se momentálně počítá 9 rodů:

Sever – Amber, Bloewynn, Woodworth a původně i Derrewyn, ale ti upadli v nemilost, Krissenský rod vymřel po meči i po přeslici.
Centrální a jižní provincie – Einarr (v přízni s Císařem a de facto vládnoucí rod Jihu), Allerton z Jezerního kraje, Vougiene z Perlového zálivu, Durrandon z Velké zahrady

Západ – Van der Stroom z Fortwynu
Mezi rody velmožské (povýšené do stavu šlechtického) se počítá většina Západních rodů.

Vládnoucí rody jsou nazývány Velkými rody. Vazalské rody jsou prostým lidem nazývány buďto jako vesnická šlechta nebo vrchnost – ti přispívají Velkým rodům podporou a vojenskou pomocí, když je třeba. Bývají odměňováni půdou a úřady.

Císař je oslovováni Vaše Veličenstvo, Vaše císařská milosti, případně Vaše vznešené veličenstvo. Květnatá titulatura je vždy vyhrazena pouze a jen pro Císaře a jeho ženu.
Císařova žena NEMÁ titul Císařovna a nedělí se s ním o vládu.

Jsou jí přisuzovány tituly jako “Klenot říše, Perla země, Div Jihu“. V případě, že by ovdověla, nevládne coby Císařovna matka, ale z císařské rady je vybrán zástupce, který se stává oficiálním Strážcem císařství (v historii starého kontinentu, pokud se tak stalo, tento post zastávali výlučně Einarrové).
Ženy vládnoucí jako hlavy rodu jsou naprosté výjimky a nikdy jim to dlouho nevydrží. Illenská společnost je silně patriarchální a na ženu se pohlíží vždy jako v partnerství druhořadou.

Pro ženy ve vládnoucí pozici neexistuje titul.
Šlechtičny z vysokých rodů se titulují Vysoce urozená nebo Jasná (v případě mladých a neprovdaných šlechtičen). U císařského dvora jsou při neoficiálních příležitostech používány tituly Lady a mladá lady (opět pro neprovdané šlechtičny).
Totéž platí pro mužské protějšky (lord, mladý lord).

Vládnoucí hlava rodu je oslovována Nejurozenější lord, První lord z…

Severská šlechta nedodržuje přísně zásady oslovování a tituly lord a lady jsou běžně používány při oficiálních slyšeních.
Severská šlechta si mezi sebou tyká. Vykání je použito po zvážení, zda je můj konverzační partner:

a) starší

b) vdaná dáma/vdova

c) vyššího stavu
Jižní šlechta a šlechta z centrálních provincií si potrpí na vykání, onikání a královský plurál – v případě císařské rodiny. Dodržování vybraného chování je samozřejmostí.

Sourozenci ve šlechtické rodině jsou titulováni Druhý mladý lord/Druhá mladá lady – pouze v případě svobodných dam, u mužů označení přetrvává i později, pokud se nepřižení k vyššímu rodu.

Pokud se muž přižení k vyššímu rodu, je mu povoleno přejmout rodové jméno (tedy: pokud se Thorsten Valmothsen přižení k rodu Van Hangest d’Yss, smí přejmout jejich rodové jméno a opouští svoje).

V takovém případě pozbývá práva spravovat v případě smrti starších sourozenců své rodné panství (ale nabývá vyššího šlechtického stavu). Přejímání jména rodu choti je zastaralá tradice a již se příliš nepoužívá.

Provdané ženy si ponechávají rodové jméno a k němu připojují rodové jméno svého chotě (lady Sigrid Durrandon Allerton, Lady Ellara Durrandon Amber).

Je v Jižních provinicích a Centrálních provinciích je považováno za hrubě neslušné, když je žena titulována pouze rodovým jménem svého muže. V Severní provincii se naopak velmi často rodné jméno opomíjí a dámy jsou označovány rodovým jménem svého muže.

Církev

Hlava církve je nazývána Nejsvětější Otec nebo Jeho svátost (oslovujem Vaše svatosti). Toto oslovení se vždy vztahuje k jeho úřadu, nikoliv k jeho osobě.

Inkvizitor je oslovován Velebný otec nebo Ctihodný otec.

Inkvizitor nemůže být Patriarchou církve. Patriarchové jsou rada devíti, která obklopuje Nejsvětějšího otce a stojí v čele církevních úřadů. Z Patriarchů je volen Nejsvětější otec (pokud nepromluví samo Slunce a zázrakem neoznačí někoho jiného – takové zdokumentované případy jsou v historii církve dva).

Arcibiskupové a biskupové spadají pod radu Patriarchů, jsou těmi, kteří se starají o jednotlivé církevní provincie.

Kněží jsou oslovováni Veledůstojný otče nebo Důstojný otče. Mezi prostým lidem jsou kněží oslovováni pouze Otče.

Církev nemá oslovení pro ženy v kléru. Tedy jsou oslovovány titulem Matko (Velebná matko, Důstojná matko).

Sluneční sestry či Nevěsty Slunce jsou oslovovány buď Sestro nebo Ctihodná panno, skládají slib čistoty a odchází do klášterů. Konventy vede vždy představený řádového domu, titulujeme Milosti.

Církevním hodnostářům se VŽDY vyká.

Před církevními hodnostáři klekáme na jedno nebo obě kolena (dle postavení v kléru), držíme si uctivý odstup, který by zamezil jakémukoliv pokusu o dotyk.

Vyšším církevním hodnostářům se jako výraz úcty smí políbit prsten na ruce, kterou oni sami podají.

NA CÍRKEV SE NESAHÁ!
To Sluneční bůh nerad vidí.

Církevní hodnostáři z Val-Roa a Slunečního města nosí rukavice, Patriarchové a Nejsvětější otec chodí zahaleni leckdy i závojem na krempě širokého klobouku.

Řád sv. Teressy

Je odnož Slunečních sester, ale působí mezi prostým lidem. Mohou být poutnice, léčitelky či slouží jako doprovod vojenských sil. Věří, že Sluneční bůh jim odpustí nutnost dotýkat se jiných Illenů neboť jsou zdatné léčitelky a věří, že síla jejich modliteb hojí rány nejen na těle, ale i na duši.

Teressitky mohou složit slib čistoty nebo vystoupit z řádu, pokud chtějí vstoupit do svazku manželského. Na toto ovšem musí dostat povolení od některého z Arcibiskupů.