Bachtie. Země, kde se čas zastavil. Ale svět kolem se mění a stíny se vznášejí nad krajinou. Jen málokdo si uvědomuje, že pokud se Bachtie nezmění, může zažít své poslední svítání.
Dúan z Vlaštovky
Srbjan ● šlechtic ● obojetná postava (opačné pohlaví než Grau)
Nejmladší dcera vládkyně rodu Baoko se narodila až po smrti svého otce. Zatímco její sourozence vychovávala matka tvrdou rukou, své milované dceři nedokázala nic odepřít. Dúan tak nepocítila hrůzy, které postihly rod Vlaštovky – tragickou smrt bratrů, kletby i hrdinské oběti. Po smrti nejstaršího bratra odjela na několik let do dalekých Lesních států. Odešla jako dítě, nyní se vrací jako dospělá žena nejen s mnoha znalostmi, ale i politickými zkušenostmi.
Na svých cestách pochopila, že Bachtie je jen zrnko písku v politice celého světa a aby nebyla rozdrcena, musí se sjednotit. Stála proto u zrodu Kruhu – tajné skupiny, která si dala za úkol spojit mezi rody rozdělenou Bachtii v jednu zemi a naučit její lid považovat Bachtii za vlast. Uspěje v tomto úkolu? Podaří se jí i přes její mládí přesvědčit ostatní, že vize jednotné země je správná?
Objevila také lásku. Ale ne k člověku. K bytosti, která nepatří do tohoto světa – k běsovi jménem Grau. Démonovi, který je otrokem ovládaným pomocí černé magie.
Pro Dúan jsou důležité ideály a přesvědčení. Věří ve vyšší cíl a doufá, že je předurčena ho dosáhnout. Rozhoduje se nejenom rozumem, ale také citem, musí být přesvědčena o tom, že její rozhodnutí je správné. I když si udržuje auru sebevědomé ženy a vůdkyně, uvnitř je stále křehká duše, která občas bude potřebovat oporu.
Sjednocení země a působení Kruhu je pro Dúan zásadní a tvoří její hlavní motivaci. Bude jednat s vládci ostatních rodů a ovlivňovat politiku země. Jedním z rodů, které je třeba získat, je Dúanina vlastní rodina. Přesvědčit Baoko, že vztah k zemi je stejně důležitý jako vztah k rodině, může být těžkým úkolem. Stejně tak jako dokázat jí, že Dúan již není jen její malá holčička.
Dúan miluje Graua a jejich vzájemný vztah je důležitou součástí její hry. Je však láska k divokému běsovi možná?
Problematické faktory: Může zažít sexuální obtěžování.
Charad Jekatěrovec
Staršin ● šlechtic ● obojetná postava
Charadův rod je druhým nejmocnějším ve Slánském knížectví. Nebo spíše byl. Rivalita mezi Jekatěrovci a vládnoucími Razimovci se projevila během dvou občanských válek. Války proti sobě postavily přátele i členy rodiny. Mimo jinými Charada a jeho starší sestru Ktačiku. Charad a Ktačika byli nerozluční jako děti, ale skončili na opačných stranách bojiště. Láska se změnila na nenávist. Ktačika se stala proslulým lovcem a Charadovou noční můrou.
Bylo jasné, že se blíží konečný střet a rozhodne se, zda rod Jekatěrovců přežije. Charadova matka zapřísahala rodinného kněze, aby použil jakékoliv prostředky na
ochranu jejího syna. Kněz povolal Graua – temného běsa, který měl Charadovi sloužit a ochraňovat ho. Rod Jekatěrovců ale svůj boj prohrál. Jejich sídlo bylo vypáleno a Charad spolu se zachráněnými stády dobytka uprchl do Bachtie. Tam se usadil a oženil. Ale nikdy nepřestal hledět s obavami k východu.
Charad je cílevědomý a pragmatický muž. Útěk před masakrem jeho rodiny jej mnohému naučil, především tomu, že důležitý je v první řadě zdravý rozum a chladná hlava. Mohl by cítit touhu po pomstě, ale ví, že krutě se chovaly obě strany a že pomsta by nic nepřinesla. Bojí se ale toho, že ambice Razimovců zasáhnou i Bachtii a zničí jeho druhý domov. A bojí se, že přijde Ktačika.
Jako aktivní člen Kruhu se bude Charad snažit, aby se země sjednotila a dokázala tak odolat možnému vpádu ze Slánského knížectví. K tomu může využívat své kontakty mezi Staršiny a také značné jmění, které nashromáždil.
Vztah s Grauem tvoří značnou část jeho hry. Charad svého démona potřebuje a ví, že pokud by se osvobodil, může se chtít svému pánovi pomstít.
Charadovo manželství není bez lásky, ale mezi ním a jeho ženou Harven (cizí postava) se postupně otvírá propast. Jeho žena jej upřímně miluje, ale je pro ní těžké smířit se s tím, že je Charad neustále mimo domov. Magie, která ovládá běsa, navíc dokáže ničit lidské štěstí.
Brael z Jestřába
Srbjan ● šlechtic ● obojetná postava
Rod Jestřába byl vždy pyšný a bojovný. Ale také se nebál hledět za hranice a přijímat cizí vlivy. Právě do jejich sídla proto přišli první misionáři, kteří zvěstovali moc nového boha – Triglava. Jeden z nich, muž jménem Kreisian, vnukl Brael lásku k bohu a později i k sobě samotnému. Brael se stala členkou církve a Kreisianovou ženou. Všechny plány na další budoucnost byly ale přetrhány, když Kreisian porušil církevní zákony a byl exkomunikován z církve.
Brael spolu s Kreisianem odjeli do Tristarisu bojovat za jeho návrat zpět. Na slyšení koncilu však neuspěli. Po cestě domů pak přišla další rána. Byli přepadeni a mučeni. Jen díky boží prozřetelnosti se jim podařilo uprchnout. Při tom také osvobodili muže jménem Veers, který Brael za záchranu přísahal věrnou službu až do smrti. Kreisian byl však vážně zraněn. I když se podařilo zachránit jeho život, zranění jej trvale upoutalo na lůžko.
Víra pomohla Brael uchovat si naději. Ale potřebovala se zaměstnat i jinak, než modlitbami za manžela. Seznámila se s myšlenky Kruhu. Pochopila, že Bachtie může být ochráněna před hrozbami jen tehdy, když se sjednotí. Nová víra by pak mohla být tím, co k jednotné Bachtii povede. A pokud by se tak stalo, možná by i církev změnila názor a Kreisian by mohl zemřít v náručí svého boha.
Braelino myšlení hodně určuje její víra. Snaží se chovat podle zásad a jít ostatním příkladem. Nemá ráda chaos, důležité jsou pro ní principy, řád a život podle pravidel. Má ráda Bachtii a věří, že musí být sjednocena. Miluje svého manžela a udělá vše, aby ho zachránila. A možná je při tom schopna překročit hranice, které by porušeny být neměly.
Brael má dva hlavní cíle: zajistit stabilitu Bachtie a spasit život i duši svého manžela. Bude tedy jednat s ostatními šlechtici, ale především s členy církve. V obou úkolech doufá v pomoc boha. Co ale udělá, když objeví jiné cesty, které budou v příkrém rozporu s učením Triglava? Vztah s manželem může nabývat různých podob a může přinášet dobro, ale i zlo.
Veers z velkorodu Naarad
Maragijec ● služebník ● mužská postava
Veers se narodil v daleké Marage, zemi nekonečných pouští, mystických tajemství a věčné války mezi jednotlivými rody. Jednou z postav této války byl i Veers. Stejně jako pouštní had, který byl symbolem Naaradů, se i Veers naučil připravovat jedy, neslyšně se dostat ke kořisti a rychle udeřit. Jeho výcvik ale spočíval také ve striktním dodržování kódu cti a věrnosti ke svému pánu. Dlouhý čas šel život stejnou cestou. Veers se usadil a založil rodinu. Konec přišel rychle, během jediné noci. Intriky rodu Naarad selhaly a písek se nasákl krví. Veersova žena byla zabita a on skončil v otroctví.
Byl prodán na sever, otrokářům ze Slánského knížectví. Tehdy se ale na něj usmálo štěstí. Slánové zajali někoho, kdo se ukázal být nad jejich síly. Šlechtičnu Brael z Bachtie a jejího manžela. Těm se podařilo vysvobodit, přemoci otrokáře a přitom také zachránit Veerse. Ten z vděčnost nabídl Brael své služby a přísahal jí věrnost. V Bachtii našel nový domov. Zamiloval si tento kraj, tolik odlišný od jeho domoviny. A našel zde také ženu, která uchvátila jeho mysl i tělo. Podivným, zvráceným způsobem, ale neskonale silným.
Veers je muž věrný svým závazkům a přísahám. Čest pro něj není jen slovem, ale základní hodnotou jeho života. To mu nebrání používat různé prostředky pro dosažení cílů, pokud jsou tyto cíle v souladu s jeho závazky. Veers je exotický, má odlišné zvyky a jiné pohledy na svět, než ostatní. Je uzavřený, nerad mluví o své minulosti, o svých starostech. Považuje však za svou povinnost řešit problémy, které má Brael.
Pro Veerse je důležitý jeho vztah s Brael. Slouží jí a pomáhá. Jejich vztah je spíše přátelstvím, než vztahem pána a sluhy.
Veers zažije řadu intrik, tajemství a zjišťování informací. Občas bude muset jednat sám, bez ostatních. Může se kvůli tomu dostat do konfliktu s cizími postavami, ale i s jinými členy družiny.
Důležitou součástí jeho hry je i vášeň a láska (k cizí postavě ženského pohlaví).
Grau
lesní běs ● otrok ● obojetná postava (opačné pohlaví než Dúan)
Grau poprvé spatřil světlo světa v dobách, které jsou pro smrtelné lidi jen dávnou minulostí. Kdysi býval hejkalem a mocným lovcem. Touha po moci jej odvedla do Snového světa, kde se stal s běsem. Dlouho se nezajímal o pozemský svět. Pak ale přišli lidé se sekyrami a ohněm do lesa, který jako hejkal miloval. To nemohl strpět. Posedl mohutného medvěda a v jeho podobě trhal, zabíjel a přinášel strach. Svůj hvozd ubránil. Ne ale sám sebe. Byla zajat, vymýtán a v okamžiku, kdy jeho duše odcházela do Snového světa, opět polapen. Tentokrát do těla člověka, očarovaného mocnou magií, která ho nutila slepě poslouchat. Z Graua se stal otrok.
Muž, jehož magie Graua spoutala, jej nechtěl pro sebe. Jeho úkolem bylo sloužit někomu jinému – mladému muži jménem Charad. Grau ho měl ochránit před nepřáteli v probíhající občanské válce. Charadův rod válku prohrál, ale Charad sám přežil. Uprchl do sousední Bachtie a Grau jej musel následovat.
V Bachtii se Charad usadil a oženil. Nastalo období klidu. Ale bylo jasné, že nepotrvá dlouho. Charad se zapojil do bachtijské politiky, aby zamezil útoku svých bývalých nepřátel. V té době také Grau poznal Dúan a pochopil, že je jeho osudem.
Jestli je výraz „běsný“ odvozený od slova „běs“ nebo je to naopak nevíme. V každém případě pro Graua je divokost, nespoutanost a občasná zuřivost danou součástí povahy. Grau má horší vztah k lidem. Zničili původní svět, ovládají ho, způsobili mu bolest. Pochopil ale, že lidé jsou různí a ne všichni mohou za jeho utrpení. A jsou i lidé, ke kterým chová pozitivní city.
Grau musí sloužit Charadovi a nesmí dopustit, aby zemřel. Charada nenávidí, ale trochu i chápe. Touha zbavit se otroctví a být zase svobodný je jeho nejsilnější motivací. Pokud by se někdy osvobodil, Charad může čekat jeho ničivý hněv.
Láska není doménou lidí. Může zasáhnout každého myslícího tvora. Tedy i Graua. Cit k Dúan ho spaluje a ničí, ale zároveň povznáší a naplňuje. Je možné, aby byl naplněn?
Grau není člověk a bude to znát na každém kroku. Lidé se jej buď bojí, opovrhují jím, nebo je fascinuje a přitahuje jako můra ke světlu.