“Neptejte se Číhače na cokoliv. Na každou otázku vám dá tři odpovědi, z nichž každá bude pravdivá a děsivější než ta předchozí.”
-Hazred Šarlatový, zakladatel Žiadavské univerzity
Před dávnými časy, v dobách, kdy staří bohové volně kráčeli světem, proběhla veliká bitva mezi pohanskými králi a Lilit, zvěstovatelkou Triglavovou. Všichni věděli, jak bitva dopadla. Ale jen málokdo si uvědomil následky kouzla, kterým byla Lilit sražena. Její nepřátelé ve své pošetilosti rozervali brány snového světa a ozvěny jejich činu otřásly těmi nejhlubšími částmi toho prokletého království. Trhlina se sice zacelila, ale místo, kde byla hranice mezi světy roztržena, se nikdy zcela nezahojilo. Tak vznikla Jizva, zasahující celé Meziříčí. Jako černá skvrna, která ani po staletích nezmizela, je její přítomnost nevítaná a nezpochybnitelná. Má mnoho projevů, od šílených nočních můr přes šepot nelidských hlasů ve stínech až po podivné počasí. Většina lidí se s tím dávno naučila žít a před spaním se pouze pomodlí k Triglavovi, aby je ochránil před temnými silami a dopřál jim klidný spánek.
Trhlina posloužila mnoha temným stvůrám jako brána do našeho světa a mnoho zla ze snového světa proniklo, než se zacelila. I nyní slouží Jizva běsům jako pohodlná cesta “do našeho světa”. Během bezměsíčných nocí přicházejí do zemí lidí, aby po boku víl bojovali v pokřivených tělech divé zvěře a hodovali na lidském mase.
Avšak běsové nejsou ty nejhorší a nejpodivnější věci, které nazývají Snový svět svým domovem. Ozvěny rituálu pohanských králů byly slyšet i v nejhlubších částech Zapomnění, třikráte prokleté oblasti Snového světa, kam nikdy nedopadlo Triglavovo světlo a kde i nejmocnější z běsů našlapují lehce. Odtud se vynořila podivná stvoření, zcela cizí našemu světu a jeho fungování. Jako můry přilákané světlem svíce se stáhly k Jizvě a upřely svůj dychtivý zrak na země smrtelníků. Naštěstí je pro ně nemožné vstoupit do našeho světa bez pozvání. Proto jako hladoví psi krouží okolo snů lidí příliš slabých, než aby se dokázali bránit. A v nestřeženém okamžiku vtáhnou nešťastníka do snového světa, kde ho donutí hrát podivné hry, kde jeden může během okamžiku ztratit svůj život i duši. Pokud přežije, s nadšením ho obdarují a navrátí zpátky do lůžka, ze kterého ho ukradli.
Pro své chování tato stvoření Cizinci jsou nazývána, neb jim cizí lidskost je a na lidi si hrají. Jako otrhané postavy v maskách se zjevují, aby pravým svým vzezřením oběti nezahnali. A dle jejich činů jejich jména poznáš a vyvaruješ se jejich vzteku: Prázdný Král, co všem vládnout touží a lidé pro něj jen figurkami jsou. Krvedar, jenž dětem v kolíbce dech bere, by stařešinům nad hrobem ho dal. Pěšec s krvavými dlaněmi, co maso dotykem z kostí strhne. Bronzová Vdova, navštěvující nevěsty o svatebních nocích. A poslední, jen šeptem zmiňovaný Číhač, co všemi škvírami vidí a ze všech stínů slyší. Dříve ještě kráčel světem Bohatec, jenž z chudáků krále činil, však v zapomnění byl rukou lidskou uvržen. Mezi prostým lidem povídačky o dalších kolují, ale moc jejich malá jest, stejně jako vliv na svět smrtelníků.