Kdysi dávno žili lidé v hlubokých lesích, společně s dalšími rasami jako zvířata. Všichni bojovali mezi sebou a navzájem se požírali. Mezi nimi chodili po zemi i muž a žena, jmenovali se Raamul a Yrver. Ti se nade vše milovali. Modlili se k Simargl, aby spolu mohli být navždy a aby pomohla lidem z jejich utrpení. Jejich modlitby byly tak upřímné a láska tak čistá, že se Simargl smilovalo a rozhodlo se, že jim jejich přání splní. Spojilo je v jednu bytost, které bylo napůl ženou a napůl mužem a propůjčilo jim svou božskou sílu. Řeklo: „Od tohoto dne jste jedno tělo a jedna duše, a tvé jméno budiž Raaver Simar. Běž a zbuduj zemi, která bude lidem domovem“!
A Raaver Simar šel a za dvanáct dní a dvanáct nocí stvořil svou silou Paarhu, zářivé město. A pak šel a našel všechny dobré lidi a řekl jim: „Zřete, co jsem pro vás zbudoval. Tohle je nyní váš domov. Zde můžete žít v míru a nadále se nemusíte bát temného lesa. Já na vás budu dohlížet“. A lidé se zaradovali a množili se, a stavěli další města, až vznikla veliká Říše.
Raaver Simar vládl dlouho a spravedlivě, ale nakonec byl již unaven a řekl:“ Nyní máte vše, co jste potřebovali. Já teď mohu odejít“. Ale lidé plakali a říkali: „Kdo se o nás postará, když ne ty?“ A tak Raaver Simar počal dítě sám se sebou a to dítě bylo syn. Pojmenovali ho Riisa. Když Riisa dospěl, stal se prvním císařem.
Riisa byl moudrý a milovaný. Jednoho dne se vydal do lesa na lov zvěře, ale nepřátelé Říše, kteří záviděli lidem jejich slavná města, ho střelili do zad černým šípem. Raaver Simar zaplakal a s ním všichni obyvatelé Říše: „Kdo se o nás teď postará? Jistě na nás přijdou zlé časy.“ A tak se Raaver Simar sklonil nad svým mrtvým synem a jediným dotykem mu předal svou sílu. Riisa vstal, živý a zdravý, jako by ho nikdy byl býval nezasáhnul černý šíp. Raaver Simar pravil: „Jsem již unaven. Je čas, abych konečně spočinul. Zanechávám vám však zde syna svého, aby byl otcem vám všem. Vězte však, že až bude Říše potřebovat Raavera Simara, zrodím se znovu z krve mé krve. Chvalte Simargl a věřte“. Pak zanechal svou tělesnou schránku na zemi a jeho síla se vrátila zpět do náruče Simargl.