Rodinná struktura

Bachtie je prastarou a po věky izolovanou zemí, ve které přetrvávají způsoby z dávných časů. Nejvýraznějším znakem je převažující matrilinearita. Oproti všem ostatním známým společnostem se jméno rodu, privilegie a majetek dědí zpravidla v ženské linii. Po sňatku se tedy muž vzdává svého rodu, přijímá jméno rodu své ženy a stejně tak jejich děti patří k matčině rodu.

Jak došlo k tomu, že v jediné Bachtii nedochází k dědictví po linii otce není zcela jasné. Patrně však má velký vliv to, že Bachtie po dlouhá staletí sousedila s královstvím víl na místě dnešní Větrné spoušti. Víly žily ve striktním matriarchátu, kde muži byli chováni pouze kvůli rozmnožování.

Matriliniearita se však praktikuje pouze u Srbjanského obyvatelstva Bachtie, které tvoří původní obyvatelstvo, které zemi vládne, ale je nyní již v menšině. Staršinské obyvatelstvo, které tvoří poddanou vrstvu, má klasický patriarchální systém.

Dědictví v mateřské linii je z pohledu Bachtijců v mnoha ohledech přirozenější a stabilnější. Ženy, které se více zdržují doma, nejsou nuceny domov opouštět a vychovávají své děti s pomocí matek, ke kterým mají silný vztah. Ženy tak obvykle vládnou a řeší ekonomické záležitosti domova. Úlohou mužů je práce, především lov a pastevectví.

Jednou ze specifik tohoto systému je, že muži nemají tak silnou vazbu ke svému novému rodu a snižuje se tak jejich ochota za rod bojovat. Zvlášť když protivníkem může často být mužův původní rod. Spory mezi rody se tak řeší většinou intrikařením a politikou. Bachtie tak téměř nezná válku mezi rody. Pokud ale dojde ke konfliktu s jiným typem společnosti, například Staršinskými kmeny, je situace horší.

Určitou nevýhodou je, že Bachtijské muže láká manželský život o něco méně, protože ve svém domě nevládnou a často žijí v jednom domě i s matkou své ženy a dalšími příbuznými. Mnoho z nich tedy raději nikdy do manželství nevstupuje a když už, tak hledají ženy mezi Staršiny, kde mohou být hlavou rodiny. Jejich děti však z pohledu původní otcovy rodiny jsou považovány za příslušníky rodiny matčiny a nejsou tedy považovány za Srbjany. Jsou proto vychovávány spíše v prostředí Staršinské rodiny. Z výše uvedeného důvodu se počet Srbjanských obyvatel pomalu snižuje, zatímco podíl Staršinů roste.

Systém se však, patrně právě pod vlivem okolních Staršinů, pomalu mění. Již zhruba sto let platí, že nástupcem hlavy rodu se stává vždy nejstarší potomek, bez ohledu na pohlaví. Pokud je nejstarším potomkem muž, tak naopak jeho manželka přijímá jméno muže a jejich děti patří do mužova rodu.

Kombinace matrilinearity a patrilinearity přináší některé složité situace. Například je zakázáno, aby spolu uzavřely sňatek dvě hlavy rodů nebo jejich nástupci. V tom případě by totiž nebylo jasné, kdo ponese rodové jméno a mohlo by také dojít ke sloučení rodů, což Bachtijci rezolutně odmítají. Jsou hrdí na to, že jejich rody jsou samostatné již mnoho staletí.

Další komplikace je, pokud nástupce rodu zemře a další v pořadí je muž, který již přijal jméno jiného rodu. V tom případě se buď následnictví přenáší na nejstarší sestru a pokud není, tak se nejstarší bratr obvykle rozvede, aby mohl vést rod. Takové situace ale vždy přináší chaos a destabilizaci systému.