Akšarán

Slavný rod Akšarán přichází z polední strany, která byla domovinou těchto poutníků poslední desítky let. Je to rod soudu, strážící prastaré tradice. Jeho hlavním posláním je přirozený řád věcí, jehož narušení rukou lidí na Akšarán dopadá težce – ač přichází na první pohled nesehnutí a v hojném počtu. V čele kráčí i samotný Lesní král, zvolený mezi Lešiji, jehož vláda se ovšem chýlí ke konci.
Přináší s sebou artefakty, jejichž stráž si doposud ponechávali. Nyní se ale jejich tíha stává pro jeden rod přílišnou. V jejich rukou se nalézá i to málo, co kdy Lesní lid zapsal.
Členové rodu jsou propojeni zvláštním poutem, neboť při pradávném obřadu mísí své duše. Takové poznání druhých je k dobrému i zlému.

Herní prvky

Strážci tradic

Paměť lesa je svým způsobem nesena již samotným dlouhým životem lesních tvorů. Protože ani Lesu se ale nevyhýbá politikaření, některé příběhy se v čase mění, a s nimi minulost. Akšarán je rodem, jehož hlavním účelem vždy bylo udržet nit těch nejdůležitějších tradic, aby Lesní lid nikdy nezapomněl, kým je. Sami udržují při životě i rituály, které už jiní opustili, a stěhují každých několik let své domovy podle vzorců které vyčtou z přediva přírodního řádu, z aspektu Zrodu a Hniloby.

Slovo jejich lešije má zvykovou moc odsuzovat nejhorší prohřešky. Dodržení těchto soudů je věc druhá, o které rozhodují vládci vlastních rodů sami, ale jejich opomenutí je vnímáno coby neblahé znamení. Akšarán je přesvědčen, že právě v nynějších dobách, kdy řádu věcí hrozí zborcení pod vahou náporu lidí, se Lesní lid musí držet starých tradic více než kdy dříve.

Spojení duší

Není s velkým podivem, že tento rituál byl většinou klanů opuštěn, ač se traduje, že kdysi byl dodržován všemi. Nikdo v jeho důsledku nemůže zcela utajit svou pravou podstatu, což je zejména Lešijům, kteří chtějí znát a nebýt znáni, nemilé. Potkat se s cizí duší může také vést k velké lásce nebo nenávisti, čehož se nelze vyvarovat. Hejkalové z Akšaránu mají proto dovoleno milovat víly a ony je, ale plození je stejné tabu jako kdekoli jinde. Snad právě jen kvůli své pevné disciplíně a důrazu na dodržování pravidel si Akšarán tuto tradici mohl udržet.

Postavy

Akšarán (lešij)

Všichni lešijové Akšaránu schraňují vědění a paměť Lesního lidu, a o tom nynějším to platí neméně. Je rozvážný a trpělivý, ale neradno přehlédnout, že i v jeho srdci plá jistý druh ctižádosti. Lesní král a hlava Akšaránu je ovšem především strážcem řádu, přirozeného i stanoveného. Jako takový musí být důsledný v postihu veškerého zprotivení se pravidlům. Trestá bez hněvu, který považuje za věc dobrou tak pro hejkaly, nedůstojnou vládce. Proslýchá se, že v mysli přináší plán, kterak zvrátit rozmach lidí.

Védí (víla)

Ze dvou aspektů řádu, které rod následuje, Védí má úlohu v rituálech a slovo v záležitostech podle Zrodu. Je nejpřednější z Akšaránova početného harému – alespoň by se tak dalo usuzovat z toho, že je vždy vládci nablízku, vždy poslušna jeho slovům a hledající způsob, jak ho potěšit. Jiné víly rodu ovšem působí dojmem silnějších, než je ona. Védí klopí zrak a vypadá jako někdo, kdo očekává ránu. A to i přesto, že se brzy čeká narození jejího dítěte.

Senna (víla)

Akšaránova sestra Senna došla k uvědomění, že síla a dobrost víly pramení ze smyslu pro povinnost a pochopení svého místa v řádu věcí. Těžko říci, zda je toto celá pravda, ale část pravdy rozhodně, neboť Senna je velmi mocná a kolem ní se šíří klid jako kruhy na hladině tůně. To ona vykládá znamení Hniloby a rozhoduje, co činit na té straně řádu, kde se věci končí.

Iala (víla)

Podle Ialy povinnosti předchází účel, který je každému dán, a skutečné povinnosti jsou ty, které k dovršení takového účelu vedou. To je samozřejmě předmětem sporu mezi ní a Sennou. Její syn Nal je jistě tak úporným lovcem právě kvůli své matce. Iala se neváhá rozlítit v zájmu svých silných přesvědčení. Nad jejím obočím sídlí chmury a odráží temné věci věděné…i smyšlené. Do háje rodu Gadua přichází v čele po boku Akšarána, a v jejích rukou se skví zlověstná koruna.

Zuri (víla)

Když byl její rod – Húarva – rozprášen a zajat, Zuri dlouho sama bloudila, než ji nalezl Akšarán a vzal si ji za svou. V Zuri se zvláštně mísí poníženost a vzdor. Velmi mladá víla není v Akšaránu dlouho a ještě si nezvykla na jeho způsoby. Díl času působí ztýraně a lítostivě, aby náhle pak zaplála silnými slovy, která zjevně neumí zadržet. Většina ostatních má za to, že by si měla vysloužit nejprve lepší postavení, než bude dávat na odiv tolik svých myšlenek.

Ševel (hejkal)

Bratr předchozího lešije je z rodu nejstarší. Taková dlouhověkost je u bojovníků nebývalá, ovšem u něj ji lze vysvětlit nejen obratnosti v boji, ale snad i jistou moudrostí. Dokonce i lešij mu občas popřeje sluchu. Dlouhý věk a silná osobnost také znamená, že jeho duše je pevně vyryta v nehnutelném tvaru. Pro některé víly je těžké se s ní sblížit. Jeho jméno bylo nedávno uvrženo v zapomnění a nynější přízvisko odráží, že přišel o svůj křik. Jen on a Akšarán ví, proč byl takto potrestán.

Nal (hejkal)

Z Nala tryská život na první pohled, jeho tvář zná snad pouze veselí a vše co činí nese známku zběsilosti. Nesmírně rád loví, a jakmile si jednou zvolí cíl, nedokáže ustat, dokud ho neskolí. Od dob, co se objevili lidé, ztratil o jinou kořist zájem. Na takové výzvě by si ovšem mohl bujarý hejkal vylámat zuby… Dvě věci se dají říct o tom, jak si počíná s úlovkem. První, že prý bezúčelně krvavě. Druhá, že ho vždy složí k nohám víly Senny.