Rituály

Rituály jsou zásadní součástí hry. Jsou důležité dějově, protože posunují příběh, ale vytvářejí také atmosféru hry. Hráči si nacvičí provádění rituálů během seminářů před hrou, je ale dobré rámcově vědět, jaký průběh jednotlivé rituály mají. U těch menších je zde uvedený text pouze inspirací a není třeba si jej pamatovat, hráči mohou použít něco podobného.

Společné rituály

Uzavření haré

Haré je většinou velkým svátkem, kterého se účastní všechny rody. Technicky je potřeba pouze lešij a víla (nebo vodník a rusalka). Během něj sesílá víla (rusalka) kouzlo, kterým oba dva sváže věčným svazkem. Víla by neměla být dcera lešije, ale výjimky jsou běžné.

  1. Lešijové stojí v řadě, uprostřed ten, který má uzavřít haré. Hejkalové jsou po obou stranách. Uprostřed prostranství je díra v zemi.
  2. Začnou hrát bubny. Lešijové začnou provádět údery holí do země v rytmu bubnů. Hejkalové ve stejném rytmu provádějí údery pravou pěstí do hrudníku.
  3. Přichází víla doprovázená ostatními vílami ze svého původního rodu. Za nimi jdou ostatní víly. Všechny víly se vlní.
  4. Přijdou kus před lešije, víla, která má uzavřít haré, udělá ještě několik kroků dopředu a zastaví se.
  5. Lešij zvolá: „Já jsem nebe!“ Hejkalové a lešijové přestanou dělat údery. Bubny se ztiší. Hejkalové a víly začnou tiše šeptat “nebe”.
  6. Po chvíli víla nasype do díry v zemi bobule a řekne: „Já jsem země!“.
  7. Začne opět hlasité bubnování. Lešijové se přidají s údery holí, hejkalové s údery pěstí.
  8. Lešij udeří holí do země a zvolá: „Já jsem smrt!“ Hejkalové a lešijové přestanou dělat údery. Bubny se ztiší. Hejkalové a víly začnou tiše šeptat “smrt”.
  9. Po chvíli víla nalije do díry v zemi ze džbánu mléko a řekne: „Já jsem život!“.
  10. Začne opět hlasité bubnování. Lešijové se přidají s údery holí, hejkalové s údery pěstí.
  11. Lešij udeří holí do země a zvolá: „Já jsem Akšarán/Gadua/Vírhaš/Húarva/Blagatyn!“ Hejkalové a lešijové přestanou dělat údery. Bubny se ztiší. Hejkalové a víly začnou tiše šeptat název rodu.
  12. Po chvíli se víla řízne dýkou do dlaně. Bude v ní mít nenápadně houbičku nasáklou s krví. Tu stiskne a krev skropí díru v zemi. Řekne: „Já jsem Akšarán/Gadua/Vírhaš/Húarva/Blagatyn!“.
  13. Začne opět hlasité bubnování. Lešijové se přidají s údery holí, hejkalové s údery pěstí.
  14. Lešij přijde k díře. Pak do ní zarazí svoji hůl. Víla hůl uchopí.
  15. Lešij a víla pak zařvou: „My jsme Akšarán/Gadua/Vírhaš/Húarva/Blagatyn!“.
  16. Všichni pak hlasitě zavýsknou. Bubny přestanou hrát. Začne veselí.
Iniciace vládce rodu

Provádí se tehdy, pokud se má lešij (a pouze lešij, pro vodníky rituál neplatí) stát novým vládcem rodu. Obvykle se ho účastní jen členové rodu, ale může se provádět před všemi. Technicky se jedná o povolání a souhlas ducha předků a může ho teoreticky provést lešij sám bez přítomnosti rodu. Rituál probíhá částečně v reálném světě, ale částečně se jedná o halucinaci – používá se během něj Slza. Po jeho provedení se částečně změní lešijova povaha – měl by převzít atributy daného rodu.

  1. Uprostřed stojí lešij, v ruce má Slzu. Na jedné straně jsou víly, na druhé straně hejkalové.
  2. Lešij zapálí Slzu a začne povolávat ducha předků.
  3. Může se zjevit duch předků. Zosobňuje všechny předchozí vládce rodu.
  4. Duch popisuje, jaký je (např. “Jsem Húarva, který zná význam písní”). Tím vysvětluje, jaký má nový vládce být.
  5. Lešij po něm věty opakuje. Ostatní šeptem opakují poslední slova jeho vět (např. “písní”).
  6. Duch končí slovy: “Jsi Akšarán/Gadua/Vírhaš/Húarva, ten, který znovu žije”. Pak položí svoje ruce na hlavu lešije. Tím se vtělí do lešije. Pak odejde.
Pohřeb lešije

Když zemře víla nebo hejkal, jsou pouze odneseni stranou a ponecháni divoké zvěři. V případě úmrtí lešije se však provádí zápalný pohřeb za účasti všech Dětí lesa. V případě násilné smrti by všechny víly, se kterými měl uzavřené haré, měly zemřít a proměnit se na strigy.

  1. Lešijové vytvoří půlkruh kolem hranice, za nimi stojí v jedné skupině víly a ve druhé hejkalové. Uprostřed půlkruhu jsou členové rodu, ze kterého lešij byl. Celý obřad moderuje buď vybraný lešij, nebo v nouzi víla.
  2. Začnou pomalu hrát bubny. Hejkalové přinášejí na nosítkách mrtvolu lešije. Tu pak položí na hranici.
  3. Lešijové začnou provádět údery holí do země v rytmu bubnů. Hejkalové ve stejném rytmu provádějí údery pravou pěstí do hrudníku. Všechny víly se vlní.
  4. Přicházejí strigy a za nimi ostatní víly z rodu mrtvého lešije. Strigy (nebo přední víly) mají pochodně. Zapálí hranici.
  5. Jedna víla (zpěvačka) začne odříkávat text: “Nu mag ni”. Ostatní se přidají.
  6. Zpěvačka začne zpívat melodii. Ostatní stále říkají text.
  7. Hranice dohoří. Určený lešij (nebo víla) řekne: “Již není Akšarán/Gadua/Vírhaš/Húarva”. Víly začnou bolestí kvílet a hejkalové skučet. Lešijové stojí nehybně.
  8. Určený lešij (nebo víla) řekne: “Kdo nyní přijme jméno Akšarán/Gadua/Vírhaš/Húarva?”. Může se přihlásit nějaký lešij a může proběhnout jeho iniciace. Pokud ale rod nemá žádné lešije a živé víly (např. jenom strigy), tak zanikne a nikdo se jej ujmout nemůže.

Rituály víl

Obětování Srdci lesa

Čas od času je třeba obětovat Srdci lesa vílu, aby zůstalo silné. Vždy se vybírá ta z víl, která má nejméně talů.

  1. Mluvčí (nejdůležitější víla) řekne, kolik má talů. Víla po její levici učiní to samé a tak dále až k poslední víle. Mluvčí pak označí, která víla má nejméně a která má tedy zemřít.
  2. Víla dobrovolně nebo násilím dostane napít hypnotizující odvar. Ten má připravený Strážkyně Srdce.
  3. Víla bude odvedena stranou a tam si oblékne připravené bílé šaty. Do rukou dostane houbičky nasáklé krví. Ostatní víly dostanou dýky.
  4. Začne hrát hudba. Víly začnou tančit. Tančí vždy primárně dvě spolu a po krátké době se střídají. Vždy, když nějaká víla tančí s vybranou vílou, tak ji zraní dýkou. Ta si pak potře šaty houbičkou s krví, aby vznikla šmouha. Nakonec by měla být celá potřísněná krví.
  5. Skončí hudba. Víly uchopí vybranou vílu a odvedou ji k Srdci lesa.
  6. Vybraná víla si stoupne před Srdce lesa, za ní se postaví Strážkyně srdce, zbytek víl vytvoří kruh.
  7. Strážkyně srdce řekne: „Srdce lesa, ochraňuj nás!“.
  8. Všechny víly řeknou: „Ochraňuj nás!“.
  9. Strážkyně srdce řekne: „Srdce lesa, nech nás žít věčně!“.
  10. Všechny víly řeknou: „Nech nás žít věčně!“.
  11. Strážkyně srdce řekne: „Srdce lesa, dáváme ti naši krev!“.
  12. Všechny víly řeknou: „Dáváme ti naši krev!“.
  13. Strážkyně srdce podřízne obětovanou vílu dýkou.
  14. Víly ji uloží na záda a postupně k ní každá přijde, dotkne se rukou jejího čela a položí na ni kus rostliny.
  15. Pak víly odejdou.
Uzavření sory

Uzavření sory je intimní záležitostí a většinou se koná mimo společnost. Při nejbližším dúanu však víly oznámí, že soru uzavřely a dostanou od Mluvčí modré taly. Je však možné celý proces provést mezi všemi vílami. Modré taly jsou, jako všechny ostatní, kouzelné. Víla tedy např. pozná, pokud její sora zemře, protože tal ztratí svoji magii. Postup při uzavírání sory je následující:

  1. Jedna z víl požádá druhou, aby spolu uzavřely soru. Přitom jí předá jeden svůj zelený tal.
  2. Pokud druhá víla souhlasí, dá na oplátku té první svůj zelený tal. Bývá zvykem, že tak učiní na příštím shledání. Chtít tal rovnou se považuje za velmi neslušné. Může se stát, že druhá víla nesouhlasí. V tom případě buď tal vrátí, ale je zcela v pořádku a běžné si tal nechat. První víla tím tedy přijde o jeden tal a druhá jej získá!
  3. Když druhá víla souhlasí a vrátí svůj tal, provází toto věnování drobný rituál. Druhá víla uchopí první za ruce a vloží do nich svůj tal. Pak obvykle řekne: “Miluji tě, protože…”. A uvede důvod. První víla odpovídá: “Miluji tě, protože…”. To se opakuje obvykle ještě dvakrát. Nakonec se víly dotknou svými čely.
  4. Při nejbližším dúanu víly vystoupí a oznámí svoji soru. Mluvčí každé z nich dá modrý tal.

Rituály hejkalů

Předávání talismanů

Pokud hejkal (nebo vodník či jezinka) splní zkoušky na lovce, spatří tvář svého duchovního zvířete a obdrží od něj svůj talisman. Postup je:

  1. Mentoři se musí usnést, zda zkoušky skutečně splnil. Rozhodující slovo má jeho vlastní mentor a Pán lovu. Není však striktně určeno, kdo má rozhodující slovo, obvykle je splnění zkoušek jasné.
  2. Pokud mentoři souhlasí, vezme si hejkalův mentor masku zvířete, která odpovídá jeho totemu a odejde na vrchol skály.
  3. Pán lovu předá hejkalovi zapálenou Slzu. Ten se nadýchá dýmu, aby pak dokázal vidět věci mimo tento svět.
  4. Hejkal se pak odeber za mentorem. Ten si nasadí masku zvířete a tím jeho mysl splyne s myslí ducha.
  5. Mentor / duchovní zvíře popisuje, jaký je (např. “Jsem medvěd, který vždy jedná s rozvahou”). Tím vysvětluje, jaký má hejkal být.
  6. Hejkal po něm věty opakuje.
  7. Mentor / duchovní zvíře končí slovy: “Jsi vlk/jestřáb/medvěd”. Může přidat nějaké přání (např. “Ať tvá rána nikdy nemine cíl, ať tě nikdy neovládne strach” apod.). Pak položí svoje ruce na hlavu hejkala. Ten se otočí a odejde.

Uzavření renu

Tím nejsilnějším svazkem, které k sobě může dva hejkaly (nebo vodníky či jezinky) poutat, je uzavření pokrevního bratrství – renu. K renu dochází obvykle po výjimečných událostech, jako je třeba záchrana života. Může být ale uzavřen i na základě dlouhého přátelství. Ren se může uzavřít před ostatními hejkaly, nebo i v soukromí. Běžný postup je:

  1. První hejkal se řízne tesákem do předloktí a řekne: “Má krev je tvou krví”.
  2. Druhý hejkal se řízne tesákem do předloktí a řekne: “Má krev je tvou krví”.
  3. Oba hejkalové se uchopí za předloktí tak, aby se jejich rány dotýkaly.
  4. Hejkalové mohou doplnit sliby jeden druhému, společné přísahy pomsty apod.