Húarva

Rod Húarva se málo staral o slávu a moc v Šerboru. Oči, uši i srdce všech z toho rodu se upíral k prostorným hájům na břehu Moře slz. Pak přišel Lid plání. Jejich sekery se zakously do posvátných stromů a štěstí rodu Húarva lehlo popelem. Mnozí bojovali a zemřeli. Mnozí se stali otroky a zmírali krutým zacházením nových pánů. Ale někteří přežili. Roztroušení mezi svými pány pod dotekem železa, krutosti a bičů zapomněli kouzla a tradice posvátných hájů. Trvalo to mnoho a mnoho zim, než ti, co zbyli, našli cestu z okovů. Jejich lešij, osamělý mezi popelem mrtvých, šel po stopě svého rodu a neustal, dokud nenašel, co zbylo.

Nyní se vrací do Šerboru. Celý rod přichází nalézt lék k Srdci lesa. Přicházejí bez talismanů, bledí, ztracení, s vyhaslým zrakem. Srdce lesa je jejich poslední nadějí. Jenže nepřicházejí sami. Je pro ně vůbec ještě nějaká cesta zpátky mezi Lesní lid?

Herní prvky

Návrat domů

Téměř všichni členové rodu byli nějaký čas v otroctví. Ztratili mnohé zvyky a ostatní se na ně budou dívat s lítostí, ale i pohrdáním.

Ztracené talismany

Bez talismanů nemají Děti lesa svoje duchovní pouto a ostatní je nepřijmou. Musí absolvovat rituály a zkoušky, aby získali zpátky svoje místo v lese.

Postavy

Avišaj (lešij)

Kdysi mladý lešij, který nečekal, že by kdy on mohl stát v čele rodu. Jeho otec a starší bratr zahynuli rukou Lidu plání. Zůstal sám. Nevzdal se. Pohřbil mrtvé a vydal se po stopách živých. Trvalo to možná až mnoho zim, ale našel spojence a sílu všechny zbylé zbavit okovů a odvést je zpět mezi Lesní lid. Byl dlouho vlkem samotářem a teď ho čeká cesta čerstvého vůdce.

Eša (víla)

Na první pohled ji otroctví zocelilo a na kráse neubralo nic. Ale její divokost a magické písně jsou uvězněny kdesi daleko. Ztratila hlas šumícího lesa. Zapomněla písně budící věci k životu. A její haré s Húarvem vybledlo cizím světem, zacházením nových pánů a dlouhým odloučením. Její srdce a mysl se upínají k novým, pro Lesní lid zapovězeným představám a zážitkům.

Luna (víla)

Smrt lešije měla být i jejím koncem, ale místo smrti přišlo otroctví, které bylo snad ještě horší než smrt. Vzalo jí příliš. A přesto si odnesla podivné pouto ke světu Lidu plání. Protože svoboda jí klid nevrátila. Až příliš často se ohlíží. Nese si tajemství a to je těžší než kámen na utopencově noze.

Sima (víla)

Jediná, kdo do Šerboru vchází s jiskrou v očích, jako by vstupovala do bezpečné náruče matky i otce. Přijali ji mezi sebe, přeťali okovy, když uviděli mezi špinavými tvářemi otroků její zářící oči. Je jim vděčná. Bude se za ně rvát a nevěří v nic tak, jako v to, že právě Srdce lesa uzdraví jejich poraněné duše a přijme je zpět do své náruče Lesního lidu.

Yaš (hejkal)

Mladší bratr Húarvy ve svém rodě patřil mezi nadějné mladé hejkaly, silné a bojeschopné. Měl jednou dělat čest svému rodu. Místo toho skončil jako otrok mezi gladiátory. A tam si mezi Lidem plání vydobyl své místo, uznání a slávu. Přinesl svým pánům jmění a věhlas, sobě úctu a uznání ostatních bojovníků a pocítil sladkost jásajícího davu vykřikující jeho jméno. A pak přišel Húarva, rozťal jeho okovy a odvedl ho na svobodu.

Vivek (půlčlověk)

Z dětství si pamatoval svůj kočovný kmen, který z kovu odléval hroty šípů a per dravých ptáků vyráběli letky nejpřesnějších šípů.  A pak šťastné mládí skončilo a přišlo otroctví. Tvrdý výcvik pro silné otroky, aby umírali pro slávu svých pánů v gladiátorské aréně. Skoro by zapomněl, kým je, dokud se neobjevil Yaš. Pomohl mu a probojoval se s ním až na svobodu. Ano, Yaš přeťal jeho okovy a nabídl mu život mezi Lesním lidem, tam, kde žije jeho matka – víla.