Historie

kapitola 1 / kapitola 2 / kapitola 3

Historie světa

Před dvě stě lety ukázal Sluneční bůh Illenským mágům, jak zachránit svůj národ.
Skrze magické brány odvedli všechny z jejich ostrova, který stihla ničivá katastrofa. Sluneční bůh jim dal nový kontinent, který Illenové obydleli a zcivilizovali.

Nový Illen se stal rozlehlým císařstvím. Centrální země jsou sídlem císaře a nejvýznačnějších Illenských rodů. Východ je oblastí jezer a nádherných zámků. Jih je obilnou a vinnou oblastí, vlastní ho ty nejbohatší šlechtici. Západ je centrem továren a průmyslové výroby. Sever je dřevařská oblast Hvozdů a důlní oblast v horách.

Kontinent má za sebou tři velké války:
Válka rodů, která vedla k územnímu rozdělení kontinentu a vzniku císařství.
První magická válka, která kontinent rozšířila o jezerní oblasti aVelká magická válka zvaná též Válka o sever.

Ta poslední trvala celé desetiletí.

Od jejího konce to bude právě dvacet pět let.
Císař po nastolení míru zakázala magii pro všechny obyvatelé Nového Illenu. Jediný, kdo smí používat magii jsou Lovci čarodějnic.

I mágové byli jako řád oficiálně zrušeni.

Novému Illenu vládce jeho císařská milost Sadrin III. Opěrnými body moci je Císařská rada, nejmocnější rody Illenů, kteří mají na starosti obchod, zemědělství, průmysl a těžbu.

Dále armáda a pak Sluneční církev. Spojnicí mezi armádou a církví jsou Lovci čarodějnic.

Mágové byli nakonec zakázáni a většina z nich je buď upálena nebo na útěku.

Historie severu

Severní provincie byly kolonizovány jako poslední. Stejně jako pouštní oblasti za Jezerní provincií na Východě, která vlastně nebyly pořádně kolonizovány nikdy.

První Illeni přišli před cca 150 lety.

A byli jediní z celého Nového Illenu, kdo pochopil, že bez harmonických vztahů s místními jednoduše nemají šanci na přežití.
Většinu prostoru Severu je Hvozd. A Hvozd žije. Není to jen spoustu stromů. Jeho střed je místo, kam se živý Illen nikdy nepodíval a říká se, že v jeho středu spí to, co i Bytosti chtějí, aby spalo dál.

První malé panství na okraji Hvozdu patřilo rodu Derrewynů, kteří na rozkaz Císaře území dobývali a osidlovali. Aby ale mohli pokračovat dobývat tak rozsáhlé území, potřebovali spojence.
Tehdy vznikla Severská Aliance pěti rodů.
Derrewyni, Amberové, Krissenové, Bloewynnové a Woodworthové si rozdělili vládu nad Severem.
Největší panství měli sice Derrewynové, ale bez ochrany Krissenů, kteří zprvu drželi nejsevernější území od Velkých Skal, by nemohly jezdit jejich vozy se dřevem a kamením, které se stalo žádaným artiklem po celém Novém Illenu.

Nikdy tu nevznikla veliká města, Hvozd to jednoduše nedovolil.
Ale vytvořilo se tu stále a kompaktní osídlení, sídla rodů a hlavně úvozové cesty obchodních stezek.

Illenové se rychle poučili, že Hvozd je cenný zdroj materiálu. Ale od Bytostí se také naučili, že si mají brát jen to, co jim dá. Nemocné stromy, spadané dřevo a kámen, který leží, byl každému k dispozici. A dlouho to stačilo. Hvozd je skutečně ohromný.
Rychle si Illenové začali hrdě říkat Seveřané a svou zemi a Hvozd přijali za své. Odříznuti od přepychu Jihu a Cenrálních oblastní si rychle vytvořili svébytnou kulturu, které ostatní Illenové pramálo rozumí.
Vypraví se, ale jen potichu, že Seveřané i Bytosti nosili v určitém čase Hvozdu dary, aby mu vyjádřili svou úctu a respekt. Pak byly cesty bezpečné, dřeva i kamene dostatek. Když se tak nestalo, začaly se v lese rojit bestie, u kterých někdy ani Bytosti netušili jméno. Přineslo to i nepřízeň počasí a padající stromy a útočící zvířata.
Války mnoho na Sever nedosáhly, byla daleko a sám o sobě byl nelehkým místem k životu. Ale Bytosti tam stále mohly žít podle svého, ani Církev neměla potřebu tam příliš intervenovat.
A Bytosti Severu přinašely hlavně klid pro Hvozd.
Uměly ho utišit a nasměrovat Illeny, aby přežili. Protože některé šelmy a stvůry se neptají.

Seveřani se pak naučili žít s tímto tajemstvím, jak utišit Hvozd a naučili se poslouchat jeho šum, aby věděli, kdy na lov, kdy zasít, kdy vyjet pro dřevo a kdy zabednit dům a několik dní neopustit vesnici, ba ani práh domu.

Až ta třetí válka došla až sem.

I když to trvalo skoro 20 let. Nejdřív chodili Bytosti i Illeni ze zničených Provincií. Pak se začaly bouřit Bytosti a nakonec i Seveřani, protože válka si žádala materiál a rody začaly brát i tam, kde jim to nebylo dovoleno.

Na konci války se Derrewyni vzpoury a nepokoje vyřešili rázně.

Vyhlásili hegemonii a zbývající čtyři rody chtěli přinutit, aby se stali jejich vazaly. Odpor řešili rázně. A brutálně.
Už za války Derrewyni výrazně zbohatli na obchodu s Bytostmi, které na Severu hledaly útočiště. Takové rychle putovaly na Západ do Továren.

Jak skončila válka, smetli Derrewynové z cesty každý odpor proti ovládnutí Severu.
Předně si pozvali Lovce čarodějnic s tím, že Sever je výspa odbojných Bytostí a je třeba se jich zbavit – tehdy se na Severu rozhořely hranice a bylo jich nepočítaně.
Lord Krissen byl označen za zrádce a přítele Bytostí a popraven za zradu a účast v odboji..

Více jak polovina Bytostí byla zlikvidována.

Ostatní rody se po Krissenově popravě podvolily moci Derrewynů.

Začala masivní těžba kamene a dřeva.
Sluneční církev prohlásila, že legendy o Hvozdu jsou smyšlenky a hereze a zakázala cokoli, co nejsou schválené postupy církevních úkonů a rituálů. Kraj výrazně zchudl.

Pár měsíců po popravě lorda Krissena začal v kraji pracovat oddíl odbojných Bytostí, které vedl muž, kterému se začalo říkat Lišák Kriss.
Lišákem byl už za války a bojoval proti Illenům na mnoha frontách. Nyní se prohlásil za syna lorda Krissena a jeho mstitele. Pět let dával Derrewynům zabrat, pět let s nimi válčil.

Obchodu ani těžbě se nedařilo, protože Lišák sabotoval co mohl.

Pak si k sobě povolal další. Říká se, že s ním chodili Vrána a Ostříž.

Nikdo nevěděl, jak ti tři vypadají, ale jejich působení nezůstalo jen na Severu. Prohnali se všude, kde se Bytostem žilo těžce.

Mezi Illenskými se začaly strašit děti tak, že pokud nebudou hodné, přijde Lišák, Vrána a Ostříž a vyklovají mu oči, drápy rozedřou tvář a pak mu sní játra a srdce.
Stejně jako se mezi Bytostmi šeptalo, že dokud Lišák, Vrána a Ostříž bojují proti Illenům, existuje naděje. Říkalo se, že to oni přivedou mezi Bytosti nového Šamana a ten je z jejich mizérie vyvede.

Před patnácti lety se rody Severu vzepřely Derrewynům ještě jednou.

Vesnice měly hlad.

Obchodní stezky drželi jen Derrewyni a vnitřní obchod prakticky stagnoval, zatímco hlavní rod bohatl. Z Hvozdu začaly přicházet různé příšery, ale Derrewyni je buď neřešili, nebo vždy poslali pro Lovce či Krysaře.
Vzpoura byla potlačena a Derrewyni ze strachu, že by se z popela mohl zvednou další Lišák Kriss nebo jemu podobní, nechali upálit další Bytosti.

Na Severu dnes žije sotva třetina původního obyvatelstva.
A hlavně se zbavili těch, co si pamatují.

Derrewyni se pokusili vyrvat tradice i s kořeny a začít vlastní éru. A zdá se, že se jim dařilo. Sever prosperoval. Rod bohatl a kdo spolupracoval, měl se dobře.

Lord Derrewyn už před pětadvaceti lety zavedl tvrdý režim. Potraviny se do sídel přerozdělovaly.

Poddaní se mohli ženit a vdávat jen na povolení jejich pána.  Sluneční církev samozřejmě žádala absolutní čistotu nevěst.
Ocejchované Bytosti byly svobodné a mohly pracovat, ale stále byly druhořadými obyvateli. Sluhové byli volným povoláním a směl je vykonávat každý poddaný Císařství, který byl svobodný.

Před pěti lety na slavnostech náhle zemřel Cyrus Derrewyn, dosavadní hlava rodu a na jeho místo rychle nastoupil jeho mladší bratr Björn, do té doby velitel Jízdní Hlídky.

Šeptalo se o vzpouře, kterou nový Lord Derrewyn zvedl proti Císařství, ale tahle zpráva zdá se nepřekonala hranice Severu.

Ve víru strašlivých událostí, které následovaly, zmizela Lady Adeny Einarr-Derrewyn, vdova po Cyrusi Derrewynovi. Země se slehla i po jeho bratru Björnovi, který zmizel neznámo kam.
Jeho žena, Freya, po právu spřízněná s rodem Amber, nedlouho poté zemřela a Sluneční bůh ji i její nenarozené dítě přijal k sobě.

Na Sever začali proudit vojáci z Val-Roa a s nimi i noví zákonodárci, kteří přišli uhasit požár nepokojů v základu a civilizovat tuhle výspu Císařství. Společně s nimi přišel i Místodržící a jeho jednotky, které chytily Sever pod krkem a stiskly.

Tři roky bojů a krve stály Sever mnoho. Jeden po druhém musely severské rody sklánět hlavu, aby podél cest nestály kříže a na mezích nehořely hranice. Lady Amber sklonila hlavu první, aby své panství uchránila vraždění. Bloewynn a Woodworthové bojovali z posledních sil a jejich panství posazená ve skalách a mezi věčným sněhem se držela dlouho, dokud nemuseli kapitulovat – to když Místodržící splnil své sliby a začal srovnávat se zemí vesnice, kterými jeho jednotky táhly.

Jízdní Hlídka, pýcha Björna Derrewyna a ti nejstatečnější mezi Seveřany, byla nucena složit zbraně. Místo slávy a hrdě zdvižené hlavy jim zbyla jen hanba a posměch. Někteří se pro peníz nechali najmout Místodržícím, jiní se vrátili domů, aby žili své životy prostě a obyčejně.
Bez jejich pomoci je Hvozd nebezpečnější než kdy před tím.

Z mlhy mezi stromy se zdvihají přízraky, na starých cestách se usadili zbojníci a tam, kde vesnice a vojenské posádky nepohltí Hvozd, projde rudá jiskra a s ní zloba a zmar, které za sebou nechává Lišák Kriss a jeho zbojníci.

A tentokrát už nešetří nikoho…

Říká se, že už ani na Severu nejsou jiné, než cejchované Bytosti.
Je jich málo a stejně jako vesnice u Hvozdu, i oni mizí čím dál rychleji. Jen mlhy v lesích přibývá.