Jména a mluva Hejkalové mají jména s jednou slabikou (Gau, Krá, Vérš…). Výjimečně ale mohou mít přezdívku, která může mít jiný počet slabik (Ševel z Akšaránu). Mluví o sobě vždy ve 3. osobě (tedy “Hu chce” místo “já chci”).
Hraní hejkalů Při hraní hejkalů je třeba pamatovat na několik věci: podřízenost, primitivnost, divokost, čest a soutěžení. Hejkalové jsou nejníže na společenském žebříčku a musí se chovat uctivě k lešijům, ale i k vílám. Z lešijů mají strach, u víl je jejich vztah složitější. Váží si jich, též se jich bojí, ale zároveň po nich touží. Lešije oslovují “mocný”, vílám pak dávají jména podle toho, jak který hejkal danou vílu vnímá. Říká jí tedy např. “Snová”, “Něžná”, nebo třeba “Chladná”. Ze všech Dětí lesa jsou nejvíce zvířecí. Mluví jednoduše a pokud je to možné, reagují zvířecky. Nesouhlas vyjadřují vrčením nebo syčením, souhlas bušením pěstí do hrudi. Mohou chodit lehce shrbení. Jsou agresivní. Zejména tehdy, když nejsou pomalováni barvami, aby se jejich divokost zmírnila. Reagují obvykle prudce a bez přemýšlení (zejména Vlci, nejméně Medvědi). Hejkalové neradi lžou. Lhaní považují za velmi nehejkalské a nečestné a pokud se k němu v nouzi uchýlí, cítí se poté velice špatně. Je pro ně důležité chovat se správně podle svého totemu. Zbabělostí pohrdají, odvaha je pro ně hodně důležitá. Na dodržování chování dohlíží zpravidla nejstarší hejkal (u nás Kor z Gadua). Hejkalové mezi sebou neustále soutěží. Každý chce být nejlepším lovcem a Pánem lovu. Jedná se však o soutěžení vesměs přátelské. Málokdy je doprovází intriky a vyložená nenávist. Pokud protivník prokáže, že je lepší, je pak hoden úcty a přátelství a nikoliv pomsty. Pokud hejkalové skolí silného protivníka, mohou vytrhnout jeho srdce a jeho snědením získat jeho sílu. Pán lovu (Grau z Vírhaše) určí, kdo se nejvíce v boji osvědčil a kdo si zaslouží okusit srdce jako první. Hierarchie a zkoušky Nejdůležitějším mezi hejkaly je Pán lovu. Ten určuje, co a jak budou hejkalové lovit. Ostatní hejkalové se liší podle toho, zda mají talisman a tedy splnili zkoušky či nikoliv. Hejkal s talismanem se nazývá lovcem. Každý, kdo chce zkoušky splnit, si musí nejprve najít svého Průvodce. Ten jej připravuje a trénuje. V případě úspěchu pak Průvodce nechá vstoupit totemové zvíře do svého těla a mladého lovce přijme mezi muže. Kromě toho má však Protivníka, který se snaží klást mu překážky a celkově způsobit, aby neuspěl. Zkoušky symbolizují fyzicky náročné činnosti, ale z herních důvodů nejsou příliš namáhavé a jejich splnění v podstatě nesouvisí s reálnými fyzickými parametry hráče! Mochva Pokud mají mezi sebou hejkalové vážný spor, řeší ho pomocí rituálního zápasu – mochvy. Je to obvykle souboj s foukačkou a tesákem, při kterém mají účastníci jednu ruku přivázanou ke kmeni. Cílem zápasu není protivníka zabít, ale především potupit. Jak zbraněmi, tak verbálně. Protivníci se tedy při něm častují urážkami, chlubí se svými činy a vysmívají se činům soupeře. Aby se hejkal stal Pánem lovu, musí nejprve současného Pána lovu porazit při mochvě. Nejprve musí mít podporu aspoň poloviny lovců (tj. hejkalů s talismanem), že souhlasí s jeho výzvou a budou jej uznávat jako Pána lovu. Pánem lovu se tradičně může stát jen hejkal, tedy ne např. vodník či jezinka. Ren Správný hejkal má svého druha, se kterým sdílí pokrevní bratrství – ren. Hejkalové loví vždy ve dvojicích a obvykle právě s tím, s kým uzavřeli ren. Ren vzniká zpravidla tak, že jeden hejkal zachrání druhému život. Často je ale také důsledkem přátelství od dětství. Krís Hejkalové jsou muži a mají svoje potřeby. Je těžké odolat své touze po vílách. Tento vztah je zakázaný a lešijové ho tvrdě trestají. Přesto se však čas od času stává. Zvlášť v případě, kdy se lešij chová ke svým vílám chladně. Pokud se hejkal dozví o krísu jiného hejkala, zpravidla o něm mlčí, pokud není přímo dotázán. Jiným způsobem složitý je vztah s jezinkami. Hejkalové je vesměs považují za ošklivé a navíc mají údajně “ozubené lůno”. Žádný hejkal nebude riskovat takové zmrzačení.
Totemy Když hejkal splní zkoušky na muže, bude propojen se svým spirituálním zvířetem – totemem. Symbolem tohoto spojení je talisman, který po zkoušce dostane. Každý hejkal se snaží chovat tak, jak určuje jeho totem. Pokud tak činí, je ostatními vnímán dobře a má také možnost se se svým spirituálním průvodcem spojit. Vlk agresivita, vytrvalost, družnost, cholerik Poznávacím znamením vlka jsou vášeň a emoce. Reagují rychle a prudce. Pokud si něco usmyslí, jdou k cíli přes všechny překážky. Prohrávají bitvy, ale nikdy ne války. Jsou rádi ve smečce a neradi něco podnikají na vlastní pěst. Mají většinou řadu přátel, ale málokdy s někým uzavřou ren. Medvěd rozvaha, odvaha, silné vztahy, flegmatik Skeptičtí a rezervovaní Medvědi se málokdy pro něco nadchnou, jsou spíše rozvážní a pomalí a všechno si pořádně promyslí. Jejich noční můrou je improvizace, na všechno potřebují mít jasně daný plán. Neznají strach a nikdy neustupují. Nemají rádi povrchní přátelství. Buď je jim někdo lhostejný, nebo pro ně naopak znamená vše. Jestřáb charisma, arogance, individualita, sangvinik Jestřábi jsou přirození vůdci a umí si poradit v jakékoli situaci. Umí se maximálně soustředit, když přijde na rozhodování, bleskurychle vyberou tu správnou možnost. Za svým rozhodnutím si stojí. Jsou pragmatičtí, nedovedou jen tak zahálet, pořád jdou za nějakým cílem. Nikdy neřeknou ne, když se jim nabízí nová příležitost. Nové věci je baví, a stejně tak je baví dokazovat sami sobě, že na něco mají. Nebojí se vyslovit nesouhlas. Ostatní je uznávají i přes jejich častou ješitnost.
Emoce a barvy Hejkalové nezvládají příliš dobře pracovat s emocemi. Pokud něco cítí a situace se nezmění, jejich pocit se stává stále intenzivnějším a bez ohledu na typ emoce se pomalu mění na agresi. Pokud tedy cítí hejkal strach, tak nakonec bude zuřit jako kočka zahnaná do kouta a začne ohrožovat všechny kolem. Cítí-li slávu, stoupne mu do hlavy tak moc, že začne urážet všechny kolem, ukazovat jim svoji nadřazenost pěstmi a zbraněmi a i když mu neodporují, bude nakonec agresivně útočit. Jediný způsob, jak se s emocí vyrovnat a případně ji i překonat, je pomocí rituálního malování. Pokud se hejkal pomaluje barvou odpovídající jeho pocitu, uklidní se a dokáže emoci kontrolovat. Tradičně barvy hejkalům malují víly. Při malování barvy je dobré s vílou mluvit o tom, co se stalo a popisovat svoje emoce (víly jsou takové psychoterapeutky hejkalů). Záleží ovšem na konkrétním vztahu hejkala a víly. Barvou pochopitelně hejkal prozradí, jak se vlastně cítí, což často nechce. Musí pak zvažovat, jestli je lépe, že přizná strach, ale dokáže jej potlačit, nebo jej nepřizná, ale bude jím pohlcen. Je možné mít pouze jednu barvu. Pokud chce mít jinou, musí si původní smýt nebo aspoň trochu setřít. Červená nenávist, krvežíznivost, hněv, závist Hejkal si nechá namalovat tuto barvu, pokud zuří ze zranění, ztráty někoho blízkého, připravuje se k boji apod. Může se také hněvat sám na sebe, pokud lhal, nesplnil zkoušky nebo se choval jinak, než říká jeho totem. Bílá strach Pokud se hejkal bojí nebo umírá, je třeba použít bílou barvu. Používá se před bojem, nebo třeba před plněním zkoušek. Modrá smutek, láska Použít modrou barvu je trochu nebezpečné, protože se tak může prozradit, pokud hejkal miluje vílu. Znamená ale také smutek, který jde vysvětlit i jinak, než láskou. Hejkal může být smutný tehdy, pokud musel lhát, nebo v případě nesplnění zkoušek, neúspěšném lovu atd. Žlutá sebevědomí, sláva, vítězství V případě úspěšného lovu, poražení protivníka, složení zkoušky apod. hejkal obvykle cítí slávu. Pokud se chce nechat pomalovat, je to znamením, že chce být pokorný a nechce se nechat slávou unést.
Lov a boj Důležitou součástí hry hejkalů je lov a boj. Hejkalové loví stvůry, které žijí ve hvozdu a lidské nájezdníky, kteří se odváží překročit hranici lesa. Boj s lidmi je velice obtížný. Krátké zbraně hejkalů nemají šanci čelit štítům a mečům z palčivého železa, které lidé používají. Musí se uchýlit k podobné taktice, s jakou loví lesní tvory. Pomocí léček a pastí vetřelce rozdělí, oštěpy a jedem oslabí, svým ochromujícím řevem paralyzují a pak teprve přijdou na řadu jejich tesáky. Hra je tedy o lovu, ale jen málo o šermu. Pokud skutečně dojde k tomu, že hejkalové budou čelit se zbraněmi neoslabeným protivníkům tváří v tvář, znamená to zpravidla jejich konec. Při boji pomáhají hráčům několik herních mechanik: Řev Řev hejkalů je částečně kouzelný a dokáže paralyzovat protivníka na tak dlouho, dokud hejkal řve. Je ale potřeba být k soupeři na vzdálenost maximálně cca 5 metrů. Během paralýzy může pochopitelně jiný hejkal oběť zabít. Hejkalové loví ve dvojicích. V ideálním případě jeden hejkal používá ochromující řev a druhý z dvojice zabíjí nehybnou kořist. Nenápadnost Lidé jsou oproti hejkalům nepozorní a hluční. Nechceme, aby se hráči museli hodiny plížit nebo maskovat. Proto se všichni lidé, se kterými se hejkalové střetnou, budou chovat trochu slepě a hluše. Pokud se tedy hejkal aspoň částečně kryje a snaží se chovat tiše, lidé ho nemusí slyšet. Mohou být ale výjimky. Pasti Hejkalové mají k dispozici nášlapné pasti, na kterých jsou trny napuštěné jedem. Když na past někdo šlápne, ta mu sevře nohu. Noha pak bude poškozená a ochromená jedem. Takový protivník nikam neuteče a nebude ani moc dobře bojovat. Jedy Na šipky do foukaček a na pasti potřebují hejkalové jed. Ten umí vyrábět víly, především ty z rodu Húarva.
Vyprávění příběhů Od hejkalů se očekává, že budou vyprávět příběhy o svých loveckých úspěších, ale i porážkách a těžkých okamžicích. Každý hejkal by si měl připravit aspoň jedno takové vyprávění. U hrdinských činů může dokonce i trochu lhát, aniž by mu to vadilo. Je přirozené, že v paměti je nepřátel vždy o něco více a jsou větší a hrozivější, než ve skutečnosti. Vyprávění může být z události, která je popsána v historii postavy, nebo to může být příběh, který si hráč vymyslí, ale je reálně možné, že ho postava prožila.
Rituály hejkalů Předání talismanů Pokud hejkal (nebo vodník či jezinka) splní zkoušky na lovce, spatří tvář svého duchovního zvířete a obdrží od něj svůj talisman. Postup je: •Průvodce si vezme masku zvířete, která odpovídá jeho totemu a odejde na vrchol skály. •Hejkal se pak odeber za průvodcem. Ten si nasadí masku zvířete a tím jeho mysl splyne s myslí ducha. •Průvodce / duch popisuje, jaký je (např. “Jsem medvěd, který vždy jedná s rozvahou”). Tím vysvětluje, jaký má hejkal být. •Hejkal po něm věty opakuje. •Průvodce / duch zvíře končí slovy: “Jsi vlk/jestřáb/medvěd”. Může přidat nějaké přání (např. “Ať tvá rána nikdy nemine cíl, ať tě nikdy neovládne strach” apod.). Pak položí svoje ruce na hlavu hejkala. Ten se otočí a odejde. Uzavření renu Tím nejsilnějším svazkem, které k sobě může dva hejkaly (nebo vodníky či jezinky) poutat, je uzavření pokrevního bratrství – renu. K renu dochází obvykle po výjimečných událostech, jako je třeba záchrana života. Může být ale uzavřen i na základě dlouhého přátelství. Ren se může uzavřít před ostatními hejkaly, nebo i v soukromí. Běžný postup je: •První hejkal se řízne tesákem do předloktí a řekne: “Má krev je tvou krví”. •Druhý hejkal se řízne tesákem do předloktí a řekne: “Má krev je tvou krví”. •Oba hejkalové se uchopí za předloktí tak, aby se jejich rány dotýkaly. •Hejkalové mohou doplnit sliby jeden druhému, společné přísahy pomsty apod.