Víly

Víly jsou ochránkyně a pečovatelky hvozdu. Na první pohled křehké a zranitelné, ale nejsou o nic méně kruté a divoké než hejkalové. Mezi sebou vedou řadu sporů a intrik. Jsou obdařeny čarovnou mocí. Každá víla je propojena s jedním stromem a pokud je ten zničen, sama umírá. Všechny se pak starají o Srdce lesa – mystický střed hvozdu, bez kterého les ztrácí svou moc.
 
Víly jsou matkami Lesního lidu. Ze spojení lešije a víly se může narodit víla, hejkal, nebo lešij. Při narození lešije ale matka umírá. Vztah víly k lešijovi je velmi silný. Pokud lešij zemře, víla často zemře bolestí a toto utrpení ji promění na strigu – hrozivého tvora žijícího pouze pomstou.
 
Hra víl je o intrikách, vztazích a magii. Jejich kouzla léčí a ochraňují, místo aby měnila svět a zabíjela.

Jména a mluva

Víly mají jména se dvěma slabikami (Váel, Sína…). Hejkalové je však obvykle oslovují přídavnými jmény (jako “Půvabná”, “Bolestná” apod. Víly (oproti lešijům a hejkalům) mluví klasicky v 1. osobě (tedy “já chci”). Není však výjimkou, když o sobě použijí 3. osobu (tedy “Iala chce”). 

Hraní víl

Chování

Důležitými aspekty chování víl je pohyb, citlivost a intriky.

Při pohybovém semináři se víly naučí pohybovat se a tančit. Především při obřadech a slavnostních chvílích by měly působit, jako že se neustále harmonicky pohybují. Jsou tak v kontrastu s nehybnými lešiji a dravčím pohybem hejkalů.

Víly jsou emotivní, citlivé a vše prožívají naplno. Cítí silně lásku i nenávist, každý čin se jich hluboce dotkne. Dokáží vnímat i bolest a radost stromů či zvířat.

Pletichaření a intriky jsou základním kamenem vztahu mezi vílami. Vše je obvykle zabaleno sladkými slovy a úsměvy, pod nimi se však často skrývá nenávist a jed.

Hierarchie a taly

Víly mají mezi sebou složitou hierarchii a často intrikují, aby získaly lepší pozici. Každá víla nosí proužek a různě barevnými kamínky, které značí to, jak silné je její postavení. Tyto kamínky se nazývají „tal“. Procesu, kdy víla získá tal a připevní si jej k proužku s ostatními taly, se říká „připoutání“.

Obecně platí, že čím více talů víla má, tím je důležitější. Svoji roli má ale i barva vlivu. Ta udává další sociální charakteristiky postavy.

První mezi vílami se nazývá Mluvčí (u nás je jí Senna z Akšaránu). Obvykle je to právě ta, která má nejvíce talů. Ta také rozdává taly ostatním vílám.

Většina víl má svoji kmotru (kromě Senny je kmotrou také Bola z Gadua a Hašen z Vírhaše, formálně také Deva z Bahaki). Je to obvykle starší a mocnější víla, která pak svoji chráněnku ochraňuje a řeší její spory.

Chráněnka má pak povinnost chovat se ke kmotře uctivě a podporovat ji. Pokud chce něco získat v rámci víl, vždy zajde za svoji kmotrou a ta bude její problém řešit. Kmotřenky na rokování víl nemluví, pokud nejsou vyzvány. Vše řeší kmotry.

Srdce lesa

Kouzla Gaduů stvořila kdysi dávno v Šerboru čarovné místo, které se nazývá Srdce lesa. Je to mohutný strom, který má moc oživovat mrtvé. V každém dúanu se víly spojují se Srdcem lesa pomocí rituálu a mají pak moc křísit mrtvé. Podle legend se kdysi dalo se Srdcem lesa hovořit, ale dnes už nikdo neví jak.

Strom chrání Strážkyně srdce (cizí postava). Je to víla bojovnice vyzbrojená kopím, která se vzdala svého rodu a plní tuto jedinou úlohu.

Hniloba a Koruna utrpení

Děti lesa neuznávají bohy. Pro víly je však důležitá Hniloba, nadpozemská bytost z říše duchů, které symbolizuje smrt a koloběh života. Její vůli dokáže ucítit ta víla, která nosí Korunu utrpení (tu má nyní Iala z Akšaránu). Nosit Korunu je velké břímě, protože kdo ji má na hlavě, cítí jen bolest a smrt.

Pozn. Kdo nosí korunu, může hodně změnit své chování a být ke všem přísný a zlý.

Haré

Každá víla chce uzavřít haré s lešijem a mít s ním potomky. Obřad haré je provázený silným kouzlem, které víla vyvolá. To posiluje lásku a respekt mezi nimi a v podstatě zabraňuje, aby mezi lešijem a vílou došlo k absolutní ztrátě lásky a silné nenávisti. Přesto ale ne každé haré je harmonické.

Sora

Většina víl si najde svoji družku mezi vílami a uzavřou mezi sebou soru. Láska k jiné víle jim často vynahrazuje nedostatek něhy, který má ve vztahu s lešijem. Protože uzavření sory znamená jistou prestiž mezi vílami, stane se občas, že některá víla chce soru uzavřít ze zištných důvodů.

Krís

Milostný vztah mezi vílou a hejkalem je zakázaný, přesto se ale občas stává. Pokud se o takovém vztahu dozví lešij, je to vždy pohroma a hejkala a vílu stihne tvrdý trest. Dozví-li se o krísu jiné víly, jejich reakcí je obvykle pomlouvání či závist. Málokdy ale o krísu hned informují lešije.

Herní prvky

Taly

Taly nejsou jen obyčejné kameny. Mají čarovnou moc a každá víla pozná, jestli se dotýká skutečného talu nebo jen obyčejného barevného kamene. S taly tak nejde podvádět. Pokud třeba víla získá tal násilím, nebo jej třeba najde, stejně si jej nemůže uvázat. Kouzlo talu působí jen tehdy, pokud jej víla získá tou správnou cestou.

Červená

Značí, že víla má uzavřené haré. Získává se od Mluvčí. V případě, že je první v harému (tedy favoritkou lešije), dostane další červený tal.

Modrá

Značí, že víla má uzavřenou soru. Získává se od Mluvčí.

Zelená

Když víla dospěje a získá svůj talisman a později za každých sto let dostane víla jeden zelený tal. Tyto taly může později věnovat jiné víle, která jí nějak výrazně pomůže. Typicky v případě záchrany života, pomoci ve vztahu atd.

Používá se také tehdy, pokud chce víla s jinou uzavřít soru. Věnuje jiné víle zelený tal a pokud je její nabídka přijata, také ona dostane zelený tal. Po uzavření sory pak obě získají modrý tal od Mluvčí.

V okamžiku, kdy nějaká vílí kmotra přijme chráněnku, věnuje je jí zelený tal. Nebere svůj, ale získá jej od Mluvčí. Pokud má tedy víla svoji kmotru, zlepší se její sociální postavení.

Další zelené taly se získávají tehdy, když víla učiní něco, čím pomůže ostatním vílám. Na shromáždění víl se pak odhlasuje, že má tal dostat. Zelený tal tak má například Strážkyně srdce.

Černá

Existují také černý taly, o nichž obecně není známo, kde se berou. Mají stejnou váhu jako ostatní, ale jsou považovány za něco zlého, čeho je třeba se bát. Černého talu se víla nedokáže dobrovolně vzdát.

Kouzla

Vílí kouzla slouží k ochraně a pomoci ostatním. Jejich používání vílu vyčerpá a v případě, že musí použít silná kouzla nebo velké množství kouzel, může i zemřít. Nejčastější kouzla jsou:

Léčení

Víla dokáže vyléčit v podstatě jakékoliv zranění nebo nemoc. Podle síly zranění je pak i ona unavena.

Oživování

Oživování je podmíněno tím, že víla v minulém dúanu provedla rituál u Srdce lesa. Umožní oživit mrtvou postavu, která není mrtvá tak dlouho, aby tělo začalo hnít a nechybí mu životně důležité části. Pokud je mrtvola v rozkladu nebo jí nějaké vitální orgány chybí, je stále určitá šance na úspěch. Oživování je pro vílu hodně vyčerpávající.

Haré

Tímto kouzlem se víla přiváže navěky k lešijovi. Je to pro vílu velká čest a okamžik štěstí.

Prokletí pocitem

Víla umí kouzlem probudit v hejkalech a jezinkách různé emoce a pocity. U jiných tvorů tato schopnost  funguje výrazně slaběji nebo vůbec. Na to, aby víla pocit vyvolala, musí sama cítit intenzivní pocit. Tedy např. pokud cítí silný žal, může někomu vnuknout pocit viny.

Kouzlo se oznamuje tak, že víla použije výraz “ať”, nebo podobný. Například “ať cítíš už jen hořkost”. Zbavit se pocitu jde v případě hejkalů a jezinek pouze čarovnými barvami (viz níže).

Barvy pro hejkaly

Hejkalové neradi lžou. Lhaní považují za velmi nehejkalské a nečestné a pokud se k němu v nouzi uchýlí, cítí se poté velice špatně.

Nezvládají také příliš dobře pracovat s emocemi. Pokud něco cítí a situace se nezmění, jejich pocit se stává stále intenzivnějším a bez ohledu na typ emoce se pomalu mění na agresi. Pokud tedy cítí hejkal strach, tak nakonec bude zuřit jako kočka zahnaná do kouta a začne ohrožovat všechny kolem. Cítí-li slávu, stoupne mu do hlavy tak moc, že začne urážet všechny kolem, ukazovat jim svoji nadřazenost pěstmi a zbraněmi a i když mu neodporují, bude nakonec agresivně útočit.

Jediný způsob, jak se s emocí vyrovnat a případně ji i překonat, je pomocí rituálního malování. Pokud se hejkal pomaluje barvou odpovídající jeho pocitu, uklidní se a dokáže emoci kontrolovat. Tradičně barvy hejkalům malují víly. Při malování barvy je dobré s vílou mluvit o tom, co se stalo a popisovat svoje emoce (víly jsou takové psychoterapeutky hejkalů). Záleží ovšem na konkrétním vztahu hejkala a víly.

Barvou pochopitelně hejkal prozradí, jak se vlastně cítí, což často nechce. Musí pak zvažovat, jestli je lépe, že přizná strach, ale dokáže jej potlačit, nebo jej nepřizná, ale bude jím pohlcen.

ČERVENÁ

nenávist, krvežíznivost, hněv

Hejkal si nechá namalovat tuto barvu, pokud zuří ze zranění, ztráty někoho blízkého, připravuje se k boji apod.

BÍLÁ

strach, smrt

Pokud se hejkal bojí nebo umírá, je třeba použít bílou barvu.

MODRÁ

smutek, láska

Použít modrou barvu je trochu nebezpečné, protože se tak může prozradit, pokud hejkal miluje vílu. Znamená ale také smutek, který jde vysvětlit i jinak, než láskou.

ZELENÁ

závist, hořkost, porážka

Při jakémkoliv neúspěchu, například špatném lovu, nesložených zkouškách na lovce apod., je potřeba hejkala namalovat zelenou barvou. Občas ale neúspěch může přebít zlost.

ŽLUTÁ

sebevědomí, sláva, vítězství

V případě úspěšného lovu, poražení protivníka, složení zkoušky apod. hejkal obvykle cítí slávu. Pokud se chce nechat pomalovat, je to znamením, že chce být pokorný a nechce se nechat slávou unést.