Jména a mluva Víly mají jména se dvěma slabikami (Váel, Sína…). Hejkalové je však obvykle oslovují přídavnými jmény (jako “Půvabná”, “Bolestná” apod. Víly (oproti lešijům a hejkalům) mluví klasicky v 1. osobě (tedy “já chci”). Není však výjimkou, když o sobě použijí 3. osobu (tedy “Iala chce”).
Hraní víl Důležitými aspekty chování víl je pohyb, citlivost a intriky. Při pohybovém semináři se víly naučí pohybovat se a tančit. Především při obřadech a slavnostních chvílích by měly působit, jako že se neustále harmonicky pohybují. Jsou tak v kontrastu s nehybnými lešiji a dravčím pohybem hejkalů. Víly jsou emotivní, citlivé a vše prožívají naplno. Cítí silně lásku i nenávist, každý čin se jich hluboce dotkne. Dokáží vnímat i bolest a radost stromů či zvířat. Pletichaření a intriky jsou základním kamenem vztahu mezi vílami. Vše je obvykle zabaleno sladkými slovy a úsměvy, pod nimi se však často skrývá nenávist a jed. Hierarchie a taly Víly mají mezi sebou složitou hierarchii a často intrikují, aby získaly lepší pozici. Každá víla nosí proužek a různě barevnými kamínky, které značí to, jak silné je její postavení. Tyto kamínky se nazývají „tal“. Procesu, kdy víla získá tal a připevní si jej k proužku s ostatními taly, se říká „připoutání“. Obecně platí, že čím více talů víla má, tím je důležitější. Svoji roli má ale i barva vlivu. Ta udává další sociální charakteristiky postavy. První mezi vílami se nazývá Mluvčí (u nás je jí Senna z Akšaránu). Obvykle je to právě ta, která má nejvíce talů. Ta také rozdává taly ostatním vílám. Většina víl má svoji kmotru (kromě Senny je kmotrou také Bola z Gadua a Hašen z Vírhaše, formálně také Deva z Bahaki). Je to obvykle starší a mocnější víla, která pak svoji chráněnku ochraňuje a řeší její spory. Chráněnka má pak povinnost chovat se ke kmotře uctivě a podporovat ji. Pokud chce něco získat v rámci víl, vždy zajde za svoji kmotrou a ta bude její problém řešit. Kmotřenky na rokování víl nemluví, pokud nejsou vyzvány. Vše řeší kmotry. Hlasování Ve hře je občas třeba hlasovat. Děje se to tak, že ta víla, která zastává určitý názor, se postaví kus stranou. Musí se vždy jednat o kmotru, nikdy ne o kmotřenku! Ty, které s ní souhlasí, si stoupnou k ní. Pokud má jiná kmotra jiný názor, tak k ní si zase stoupnou víly, které s ní souhlasí. Není nutné, aby kmotřenka podpořila svoji kmotru. Měly by to ale pak mít mezi nimi důsledky. Při hlasování nezáleží na počtu víl, ale na počtu talů. Většinou stačí optické porovnání a je jasné, kdo je vítěz. U důležitých hlasování nebo tehdy, když není na první pohled jasný výsledek, se používají obruče. Každá víla si vezme tolik obručí, kolik má talů. Nesmí podvádět, magická podstata talů to nedovoluje. Obruče pak navlékne na tyč, kterou má kmotra, o jejímž názoru se hlasuje. Srdce lesa Kouzla Gaduů stvořila kdysi dávno v Šerboru čarovné místo, které se nazývá Srdce lesa. Je to mohutný strom, který má moc oživovat mrtvé. V každém dúanu se víly spojují se Srdcem lesa pomocí rituálu a mají pak moc křísit mrtvé. Podle legend se kdysi dalo se Srdcem lesa hovořit, ale dnes už nikdo neví jak. Strom chrání Strážkyně srdce (cizí postava). Je to víla bojovnice vyzbrojená kopím, která se vzdala svého rodu a plní tuto jedinou úlohu. Hniloba a Koruna utrpení Děti lesa neuznávají bohy. Pro víly je však důležitá Hniloba, nadpozemská bytost z říše duchů, které symbolizuje smrt a koloběh života. Její vůli dokáže ucítit ta víla, která nosí Korunu utrpení (tu má nyní Iala z Akšaránu). Nosit Korunu je velké břímě, protože kdo ji má na hlavě, cítí jen bolest a smrt. Pozn. Kdo nosí korunu, může hodně změnit své chování a být ke všem přísný a zlý. Haré Každá víla chce uzavřít haré s lešijem a mít s ním potomky. Obřad haré je provázený silným kouzlem, které víla vyvolá. To posiluje lásku a respekt mezi nimi a v podstatě zabraňuje, aby mezi lešijem a vílou došlo k absolutní ztrátě lásky a silné nenávisti. Přesto ale ne každé haré je harmonické. Sora Většina víl si najde svoji družku mezi vílami a uzavřou mezi sebou soru. Láska k jiné víle jim často vynahrazuje nedostatek něhy, který má ve vztahu s lešijem. Protože uzavření sory znamená jistou prestiž mezi vílami, stane se občas, že některá víla chce soru uzavřít ze zištných důvodů. Krís Milostný vztah mezi vílou a hejkalem je zakázaný, přesto se ale občas stává. Pokud se o takovém vztahu dozví lešij, je to vždy pohroma a hejkala a vílu stihne tvrdý trest. Dozví-li se o krísu jiné víly, jejich reakcí je obvykle pomlouvání či závist. Málokdy ale o krísu hned informují lešije.
Taly Taly nejsou jen obyčejné kameny. Mají čarovnou moc a každá víla pozná, jestli se dotýká skutečného talu nebo jen obyčejného barevného kamene. S taly tak nejde podvádět. Pokud třeba víla získá tal násilím, nebo jej třeba najde, stejně si jej nemůže uvázat. Kouzlo talu působí jen tehdy, pokud jej víla získá tou správnou cestou. Červená Značí, že víla má uzavřené haré. Získává se od Mluvčí. V případě, že je první v harému (tedy favoritkou lešije), dostane další červený tal. Modrá Značí, že víla má uzavřenou soru. Získává se od Mluvčí. Zelená Když víla dospěje a získá svůj talisman a později za každých sto let dostane víla jeden zelený tal. Tyto taly může později věnovat jiné víle, která jí nějak výrazně pomůže. Typicky v případě záchrany života, pomoci ve vztahu atd. Používá se také tehdy, pokud chce víla s jinou uzavřít soru. Věnuje jiné víle zelený tal a pokud je její nabídka přijata, také ona dostane zelený tal. Po uzavření sory pak obě získají modrý tal od Mluvčí. V okamžiku, kdy nějaká vílí kmotra přijme chráněnku, věnuje je jí zelený tal. Nebere svůj, ale získá jej od Mluvčí. Pokud má tedy víla svoji kmotru, zlepší se její sociální postavení. Další zelené taly se získávají tehdy, když víla učiní něco, čím pomůže ostatním vílám. Na shromáždění víl se pak odhlasuje, že má tal dostat. Zelený tal tak má například Strážkyně srdce. Černá Existují také černý taly, o nichž obecně není známo, kde se berou. Mají stejnou váhu jako ostatní, ale jsou považovány za něco zlého, čeho je třeba se bát. Černého talu se víla nedokáže dobrovolně vzdát.
Kouzla Vílí kouzla slouží k ochraně a pomoci ostatním. Jejich používání vílu vyčerpá a v případě, že musí použít silná kouzla nebo velké množství kouzel, může i zemřít. Nejčastější kouzla jsou: Léčení Víla dokáže vyléčit v podstatě jakékoliv zranění nebo nemoc. Podle síly zranění je pak i ona unavena. Oživování Oživování je podmíněno tím, že víla v minulém dúanu provedla rituál u Srdce lesa. Umožní oživit mrtvou postavu, která není mrtvá tak dlouho, aby tělo začalo hnít a nechybí mu životně důležité části. Pokud je mrtvola v rozkladu nebo jí nějaké vitální orgány chybí, je stále určitá šance na úspěch. Oživování je pro vílu hodně vyčerpávající. Haré Tímto kouzlem se víla přiváže navěky k lešijovi. Je to pro vílu velká čest a okamžik štěstí. Vnuknutí pocitu Víla umí kouzlem probudit v hejkalech a jezinkách různé emoce a pocity. U jiných tvorů tato schopnost funguje výrazně slaběji nebo vůbec. Na to, aby víla pocit vyvolala, musí sama cítit intenzivní pocit. Tedy např. pokud cítí silný žal, může někomu vnuknout pocit viny. Je také potřeba se cíle chvíli dotýkat. Kouzlo se oznamuje tak, že víla použije výraz “ať”, nebo podobný. Například “ať cítíš už jen hořkost”. Zbavit se pocitu jde v případě hejkalů a jezinek pouze čarovnými barvami (viz níže).
Barvy pro hejkaly Hejkalové neradi lžou. Lhaní považují za velmi nehejkalské a nečestné a pokud se k němu v nouzi uchýlí, cítí se poté velice špatně. Nezvládají také příliš dobře pracovat s emocemi. Pokud něco cítí a situace se nezmění, jejich pocit se stává stále intenzivnějším a bez ohledu na typ emoce se pomalu mění na agresi. Pokud tedy cítí hejkal strach, tak nakonec bude zuřit jako kočka zahnaná do kouta a začne ohrožovat všechny kolem. Cítí-li slávu, stoupne mu do hlavy tak moc, že začne urážet všechny kolem, ukazovat jim svoji nadřazenost pěstmi a zbraněmi a i když mu neodporují, bude nakonec agresivně útočit. Jediný způsob, jak se s emocí vyrovnat a případně ji i překonat, je pomocí rituálního malování. Pokud se hejkal pomaluje barvou odpovídající jeho pocitu, uklidní se a dokáže emoci kontrolovat. Tradičně barvy hejkalům malují víly. Při malování barvy je dobré s vílou mluvit o tom, co se stalo a popisovat svoje emoce (víly jsou takové psychoterapeutky hejkalů). Záleží ovšem na konkrétním vztahu hejkala a víly. Barvou pochopitelně hejkal prozradí, jak se vlastně cítí, což často nechce. Musí pak zvažovat, jestli je lépe, že přizná strach, ale dokáže jej potlačit, nebo jej nepřizná, ale bude jím pohlcen. Červená nenávist, krvežíznivost, hněv, závist Hejkal si nechá namalovat tuto barvu, pokud zuří ze zranění, ztráty někoho blízkého, připravuje se k boji apod. Může se také hněvat sám na sebe, pokud lhal, nesplnil zkoušky nebo se choval jinak, než říká jeho totem. Bílá strach Pokud se hejkal bojí nebo umírá, je třeba použít bílou barvu. Používá se před bojem, nebo třeba před plněním zkoušek. Modrá smutek, láska Použít modrou barvu je trochu nebezpečné, protože se tak může prozradit, pokud hejkal miluje vílu. Znamená ale také smutek, který jde vysvětlit i jinak, než láskou. Hejkal může být smutný tehdy, pokud musel lhát, nebo v případě nesplnění zkoušek, neúspěšném lovu atd. Žlutá sebevědomí, sláva, vítězství V případě úspěšného lovu, poražení protivníka, složení zkoušky apod. hejkal obvykle cítí slávu. Pokud se chce nechat pomalovat, je to znamením, že chce být pokorný a nechce se nechat slávou unést.
Vyprávění příběhů Víly získávají svoji čarovnou moc z emocí. Není důležité nějak měřit, kolik moci víla má. Je ale pro ni důležité vnímat emoce kolem sebe, šířit je a čerpat. Víly by se tedy měly co nejvíce snažit používat barvy a léčit, protože tím doplňují svou moc. Stejně tak ji čerpají, pokud jen naslouchají příběhům. Je tedy běžné, že víla zajde za hejkalem a nechá si vyprávět příběh o nějakém jeho hrdinství, či tíživém okamžiku.
Rituály víl Obětování Srdci lesa Čas od času je třeba obětovat Srdci lesa vílu, aby zůstalo silné. Vždy se vybírá ta z víl, která má nejméně talů. •Mluvčí (nejdůležitější víla) řekne, kolik má talů. Víla po její levici učiní to samé a tak dále až k poslední víle. Mluvčí pak označí, která víla má nejméně a která má tedy zemřít. •Víla dobrovolně nebo násilím dostane napít hypnotizující odvar. Ten má připravený Strážkyně Srdce. •Víla bude odvedena stranou a tam si oblékne připravené bílé šaty. Do rukou dostane houbičky nasáklé krví. Ostatní víly dostanou dýky. •Začne hrát hudba. Víly začnou tančit. Tančí vždy primárně dvě spolu a po krátké době se střídají. Vždy, když nějaká víla tančí s vybranou vílou, tak ji zraní dýkou. Ta si pak potře šaty houbičkou s krví, aby vznikla šmouha. Nakonec by měla být celá potřísněná krví. •Skončí hudba. Víly uchopí vybranou vílu a odvedou ji k Srdci lesa. •Vybraná víla si stoupne před Srdce lesa, za ní se postaví Strážkyně srdce, zbytek víl vytvoří kruh. •Strážkyně srdce řekne: „Srdce lesa, ochraňuj nás!“. •Všechny víly řeknou: „Ochraňuj nás!“. •Strážkyně srdce řekne: „Srdce lesa, nech nás žít věčně!“. •Všechny víly řeknou: „Nech nás žít věčně!“. •Strážkyně srdce řekne: „Srdce lesa, dáváme ti naši krev!“. •Všechny víly řeknou: „Dáváme ti naši krev!“. •Strážkyně srdce podřízne obětovanou vílu dýkou. •Víly ji uloží na záda a postupně k ní každá přijde, dotkne se rukou jejího čela a položí na ni kus rostliny. •Pak víly odejdou. Uzavření sory Uzavření sory je intimní záležitostí a většinou se koná mimo společnost. Při nejbližším dúanu však víly oznámí, že soru uzavřely a dostanou od Mluvčí modré taly. Je však možné celý proces provést mezi všemi vílami. Modré taly jsou, jako všechny ostatní, kouzelné. Víla tedy např. pozná, pokud její sora zemře, protože tal ztratí svoji magii. Postup při uzavírání sory je následující: •Jedna z víl požádá druhou, aby spolu uzavřely soru. Přitom jí předá jeden svůj zelený tal. •Pokud druhá víla souhlasí, dá na oplátku té první svůj zelený tal. Bývá zvykem, že tak učiní na příštím shledání. Chtít tal rovnou se považuje za velmi neslušné. Může se stát, že druhá víla nesouhlasí. V tom případě buď tal vrátí, ale je zcela v pořádku a běžné si tal nechat. První víla tím tedy přijde o jeden tal a druhá jej získá! •Když druhá víla souhlasí a vrátí svůj tal, provází toto věnování drobný rituál. Druhá víla uchopí první za ruce a vloží do nich svůj tal. Pak obvykle řekne: “Miluji tě, protože…”. A uvede důvod. První víla odpovídá: “Miluji tě, protože…”. To se opakuje obvykle ještě dvakrát. Nakonec se víly dotknou svými čely. •Při nejbližším dúanu víly vystoupí a oznámí svoji soru. Mluvčí každé z nich dá modrý tal.